Americká armáda si pořídila nafukovací satelit – k vojenským účelům
Moderní válčiště si žádá stále lepší a výkonnější vybavení, které by se ale dalo snadno přepravovat a přenášet. To platí nejen o zbraních, ale i komunikačním vybavení.
Speciální jednotky a malá vojenská uskupení jsou díky špičkovému vybavení, zbraním a výcviku čím dál tím více rozhodujícím prvkem pro operace velkého rozsahu.
Protože ale často operují v týlu nepřítele nebo v odlehlých oblastech, potřebují výkonné komunikační vybavení pro spojení s velením vzdáleným i tisíce kilometrů. Často jedinou možností, jak se s velením spojit, jsou komunikační satelity. K tomu jsou ovšem potřeba výkonné aparatury a rozměrné satelitní antény, což není zrovna ideální vybavení pro malá družstva pohybující se v nepřátelském prostředí. Nicméně řešení se našlo. Je to satelitní komunikační systém v podobě velké nafukovací koule.
Nese označení GATR (Ground Antenna Transmit & Receive) a vyvinula ji stejnojmenná společnost ze Spojených států. Ve vyfouknutém a složeném stavu zabere minimum místa a je snadno přenositelná v batohu. Nafouknutý GART má v průměru 2,4 m a je opatřen satelitním vysílačem a přijímačem, přičemž koule funguje stejně jako talíř klasické satelitní antény. Americké ozbrojené síly začátkem tohoto roku podepsaly s výrobcem pětiletý kontrakt na dodávku systémů GATR pro armádu, námořní pěchotu i velitelství speciálních operací a dalších složek, aby zvýšily akceschopnost svých jednotek.
GATR je přenosný lehký satelitní komunikační systém, který využívá síť geostacionárních komunikačních družic, aniž by byl závislý na jakékoliv pozemní spojovací infrastruktuře. Původně myšlenku satelitního systému s nafukovací kulovitou anténou rozvíjela společnost SRS Technologies ve spolupráci s NASA, a to už od roku 1997. Nicméně vznikla jako vedlejší produkt při vývoji zařízení na koncentraci slunečního světla, jež by z ní vyrábělo elektrickou energii. Jeden z prototypů měl podobu nafukovací koule a konstruktéry napadlo, že by se tento princip dal použít i pro pozemní satelitní anténu. V roce 2004 pak vznikla společnost GATR, která měla za úkol tento koncept přivézt do prakticky i komerčně použitelné formy.
O čtyři roky později dostal systém GATR certifikaci od amerického federálního komunikačního úřadu a od té doby se používá především v civilní sféře, například u záchranářů či v odlehlých končinách zeměkoule. Nyní jej naplno začínají používat i američtí vojáci, přičemž už svůj křest ohněm zažil při zkušebním nasazení v Afghánistánu. GATR zprostředkovává výkonné komunikační a datové spojení s kterýmkoliv místem na světě i pro malá vojenská uskupení, kterým mohly dříve disponovat jen velké jednotky, jež mají k dispozici vozidla s těžkými aparaturami a velkými anténami.
GATR se ve složeném stavu vejde do dvou batohů vážících dohromady méně než 45 kg, což je 80krát méně než u klasické satelitní komunikační aparatury stejného výkonu. Dvoučlenná obsluha jej pak dokáže vybalit a zprovoznit do půl hodiny. K dispozici má i batterypack, který zaručuje až šest hodin provozu bez vnějšího zdroje energie. Kulovitý tvar antény má ještě jednu výhodu, oproti klasické lépe odolává větru, a to až do rychlosti téměř 100 km/h. Americká armáda počítá s tím, že v budoucnu vyzkouší i GATR s anténou o průměru 1 m, který se bude hodit pro taktickou komunikaci malých týmů speciálních jednotek v předsunutých pozicích. Nicméně jak vojáci, tak výrobce systému tvrdí, že GATR nenahradí a ani nemá nahrazovat klasické komunikační satelitní systémy, pouze je vhodně doplňovat.
DP