Američané pobili 9000 Japonců, sami si chybou zabili 20 mariňáků
Válka v Tichomoří v barvě (6) – Boj o Iwodžimu
Začátek roku 1944 nevypadal pro síly Osy dobře. Na konci ledna Rudá armáda po téměř 900 dnech vytlačila Němce od Leningradu a na střední Ukrajině obklíčila 60 000 německých vojáků v Korsuň-ševčenkovském kotli. Týden před koncem ledna se Spojenci vylodili u Anzia vzdáleného pouhých 50 kilometrů od Říma a v Tichém oceánu se admirál Chester Nimitz zaměřil na Marshallovy ostrovy. Ty původně patřily Německu, po první světové válce nad nimi ale převzalo správu Japonsko a začalo je využívat jako ponorkovou a leteckou základnu.
Centrem dlouhého řetězce zdejších korálových ostrovů je atol Kwajalein. Jde o největší korálový atol na světě tvořený 93 samostatnými ostrovy a ostrůvky uzavírajícími lagunu o rozloze 839 km2. Na konci ledna 1944 se atol dostal do hledáčku amerických vojenských stratégů, kteří mnohé opevněné japonské základny obcházeli a neplýtvali silami na jejich dobývání. To ale neměl být případ Kwajaleinu.
Zničující boční salva z bitevní lodi Iowa Zdroj: Getty Images
Zničený japonský bunkr Zdroj: ČTK/ Profimedia.cz
Americká pěchota postupuje zničeným ostrovem Zdroj: ČTK/ Profimedia.cz
Atol Kwajalein pod palbou Zdroj: ČTK/ Profimedia.cz
Jeden z mála japonských zajatců Zdroj: ČTK/ Profimedia.cz
Zničený japonský tančík Typ 94 na korbě amerického M4 Sherman Zdroj: ČTK/ Profimedia.cz
Americké vyloďovací čluny na pobřeží Kwajaleinu Zdroj: ČTK/ Profimedia.cz
Výbuch skladiště torpéd na ostrůvku Namur Zdroj: ČTK/ Profimedia.cz
Přečtěte si také: Válka v Pacifiku rozpoutaná útokem na Pearl Harbor se stala válkou letadlových lodí
Krutá smrt japonské posádky
Japonci drželi na atolu posádku 9000 mužů, z nichž většina se opevnila na 4 km dlouhém a pouhých 800 metrů širokém hlavním ostrově. Další ostrůvky pak sloužily jako skladiště, přistávací plochy nebo stanoviště děl. Americký útočný svaz se 40 000 muži a stovkami vyloďovacích člunů a obojživelných traktorů začal 31. ledna 1944 ostřelovat nechráněný atol z těžkých děl, ze vzduchu se přidaly bombardéry B-24 startující z Kiribati. Podle oficiální americké zprávy vypadal brzy celý ostrov „jako by ho někdo zvedl 20 000 stop vysoko a pak upustil“.
O den později začal hlavní útok. Tisíce Američanů napěchovaných do vyloďovacích člunů se hnaly k plážím atolu. Na ostrůvcích Roi a Namur, kde byla námořní základna, Američané rychle zlikvidovali 3500 obránců, z nichž jen asi 200 padlo do zajetí. Sami ztratili méně než dvě stovky mužů, přičemž největší ztráty zaznamenali, když v rámci demoličních prací vhodili do jednoho z bunkrů nálož a nevšimli si, že se jedná o sklad torpédových hlavic. Následný výbuch, který zabil 20 mariňáků a desítky dalších zranil, přiměl pilota pozorovacího letounu ohlásit do vysílačky, že „celý ten zatracený ostrov vyletěl do povětří“.
Na hlavním ostrově Kwajalein se bojovalo o každý metr, proti přesile ale neměli Japonci žádnou šanci. Sice se několikrát pokusili o noční protiútok, po čtyřech dnech bojů byl ale ostrov oficiálně prohlášen za dobytý. Američané na ostrově pobili na 5000 Japonců, do zajetí se dostalo jen 65 z nich. Americká 7. pěší divize, která Kwajalein obsazovala, zaznamenala 177 padlých a kolem 1000 raněných vojáků.
Mohlo by vás také zajímat: Kouř, plameny a potopené lodě. Nálet na Pearl Harbor paradoxně prohrál Japoncům válku
O krok blíže k Japonsku
Americké síly se na dobytých ostrovech dlouho nezdržovaly a postupovaly dál Marshallovým souostrovím. Už ve dnech 17.-18. února 1944 zaútočili na předsunutou japonskou námořní základnu Truk, kde zničili 275 letadel a v tamní laguně potopili čtyři desítky lodí. O útoku se poté mluvilo jako o japonském Pearl Harboru. Podobně dopadl i atol Eniwetok ležící asi 700 kilometrů severozápadně od Kwajaleinu, Američané ho obsadili 21. února 1944.
Dobytí Marshallových ostrovů otevřelo Američanům cestu na Mariany včetně těžce opevněných ostrovů Saipan a Guam. Japonci ztráceli další cenné opěrné body v centrálním Pacifiku a americké námořní síly se nezadržitelně blížily k japonským mateřským ostrovům.
Zdroj: History, Kronika 2. světové války (Praha 2000)