Bitva o Kwajalein 31. ledna až 4. února stála Japonce 9000 vojáků

Američané pobili 9000 Japonců, sami si chybou zabili 20 mariňáků

Začátek roku 1944 nevypadal pro síly Osy dobře. Na konci ledna Rudá armáda po téměř 900 dnech vytlačila Němce od Leningradu a na střední Ukrajině obklíčila 60 000 německých vojáků v Korsuň-ševčenkovském kotli. Týden před koncem ledna se Spojenci vylodili u Anzia vzdáleného pouhých 50 kilometrů od Říma a v Tichém oceánu se admirál Chester Nimitz zaměřil na Marshallovy ostrovy. Ty původně patřily Německu, po první světové válce nad nimi ale převzalo správu Japonsko a začalo je využívat jako ponorkovou a leteckou základnu.

Centrem dlouhého řetězce zdejších korálových ostrovů je atol Kwajalein. Jde o největší korálový atol na světě tvořený 93 samostatnými ostrovy a ostrůvky uzavírajícími lagunu o rozloze 839 km2. Na konci ledna 1944 se atol dostal do hledáčku amerických vojenských stratégů, kteří mnohé opevněné japonské základny obcházeli a neplýtvali silami na jejich dobývání. To ale neměl být případ Kwajaleinu.

Zničující boční salva z bitevní lodi Iowa

Americká pěchota postupuje zničeným ostrovem

8 Zobrazit galerii

8 Zobrazit galerii

Přečtěte si také: Válka v Pacifiku rozpoutaná útokem na Pearl Harbor se stala válkou letadlových lodí

Krutá smrt japonské posádky

Japonci drželi na atolu posádku 9000 mužů, z nichž většina se opevnila na 4 km dlouhém a pouhých 800 metrů širokém hlavním ostrově. Další ostrůvky pak sloužily jako skladiště, přistávací plochy nebo stanoviště děl. Americký útočný svaz se 40 000 muži a stovkami vyloďovacích člunů a obojživelných traktorů začal 31. ledna 1944 ostřelovat nechráněný atol z těžkých děl, ze vzduchu se přidaly bombardéry B-24 startující z Kiribati. Podle oficiální americké zprávy vypadal brzy celý ostrov „jako by ho někdo zvedl 20 000 stop vysoko a pak upustil“.

O den později začal hlavní útok. Tisíce Američanů napěchovaných do vyloďovacích člunů se hnaly k plážím atolu. Na ostrůvcích Roi a Namur, kde byla námořní základna, Američané rychle zlikvidovali 3500 obránců, z nichž jen asi 200 padlo do zajetí. Sami ztratili méně než dvě stovky mužů, přičemž největší ztráty zaznamenali, když v rámci demoličních prací vhodili do jednoho z bunkrů nálož a nevšimli si, že se jedná o sklad torpédových hlavic. Následný výbuch, který zabil 20 mariňáků a desítky dalších zranil, přiměl pilota pozorovacího letounu ohlásit do vysílačky, že „celý ten zatracený ostrov vyletěl do povětří“.

Na hlavním ostrově Kwajalein se bojovalo o každý metr, proti přesile ale neměli Japonci žádnou šanci. Sice se několikrát pokusili o noční protiútok, po čtyřech dnech bojů byl ale ostrov oficiálně prohlášen za dobytý. Američané na ostrově pobili na 5000 Japonců, do zajetí se dostalo jen 65 z nich. Americká 7. pěší divize, která Kwajalein obsazovala, zaznamenala 177 padlých a kolem 1000 raněných vojáků.

Mohlo by vás také zajímat: Kouř, plameny a potopené lodě. Nálet na Pearl Harbor paradoxně prohrál Japoncům válku

O krok blíže k Japonsku

Americké síly se na dobytých ostrovech dlouho nezdržovaly a postupovaly dál Marshallovým souostrovím. Už ve dnech 17.-18. února 1944 zaútočili na předsunutou japonskou námořní základnu Truk, kde zničili 275 letadel a v tamní laguně potopili čtyři desítky lodí. O útoku se poté mluvilo jako o japonském Pearl Harboru. Podobně dopadl i atol Eniwetok ležící asi 700 kilometrů severozápadně od Kwajaleinu, Američané ho obsadili 21. února 1944.

Dobytí Marshallových ostrovů otevřelo Američanům cestu na Mariany včetně těžce opevněných ostrovů Saipan a Guam. Japonci ztráceli další cenné opěrné body v centrálním Pacifiku a americké námořní síly se nezadržitelně blížily k japonským mateřským ostrovům.

Zdroj: History, Kronika 2. světové války (Praha 2000)