Neobvyklý válečný příběh: Jak a proč Američané ukradli sovětský vrtulník?

Studená válka byla dějištěm řady svérázných špionážních operací, které jen zřídkakdy vypadaly jako zápletka z bondovek. Více než popíjení protřepaných, nemíchaných nápojů a časté střílení do zlosynů bylo zapotřebí kreativity, lsti a štěstí, aby rozvědčíci dosáhli svého. Násilí bylo součástí takových misí jenom výjimečně, a když už, bylo prováděno spíše skrze prostředníky. Jedním z nejlepších příkladů toho, jak moc se lišila špionážní válka od vykreslení ve filmu, byla operace Mount Hope III, během níž američtí důstojníci ukradli Sovětům celý vrtulník!

Tenkrát v Čadu

Sovětské vrtulníkové síly byly v 80. letech velkým bolehlavem plánovačů NATO. Ve snaze dohnat a předehnat americké revoluční využití vrtulníků v 50. a 60. letech přišla sovětská doktrína s celou baterií bitevních vrtulníků. V jejich čele byl veleslavný Mi-24 tak řečeným v hantýrce NATO jako „Hind“. Stroj dobře známý i Čechům kombinoval schopnosti těžkého bitevníku s možností transportovat pěchotu. Leccos o jeho schopnostech šlo samozřejmě vyčíst z fotografií či záznamů těch, kteří proti němu stáli například v Afghánistánu.

Ale možnost osahat si a analyzovat Hind v celku byla pro rozvědku stále lákavější. Na sklonku studené války, v roce 1988, se k tomu naskytla příležitost v africkém Čadu. V tom právě skončila fáze táhlé války čadských rebelů proti libyjským vládním silám pod hlavičkou Muammara Al-Kaddáfího. Válka si dávala jen přestávku, konflikt s přestávkami totiž trval až do roku 2010. Pauza však umožnila americkým zpravodajcům uloupit pýchu sovětského vrtulníkového arzenálu!

V rámci potírání čadských rebelů využívaly libyjské síly i služeb vrtulníků Mi-25, exportní verze klasické Mi-24 zakoupené ze Sovětského svazu. Při jedné z libyjských misí byl však jeden ze strojů poškozen a musel nouzově přistát. Posádka vrtulník opustila, poškozený stroj však zůstal na svém místě – a padl do držení rebelů podporovaných francouzskými silami. Ti umístili helikoptéru do města Ouadi Doum, kde na ni pomalu sedal prach. Ne však na dlouho.

Příliš těžký i pro Chinooka

Americké ministerstvo zahraničí o ni totiž mělo zájem, a podařilo se mu vyjednat výměnu torza vrtulníku za několik milionů dolarů a rakety Stinger. Přepravit víc jak osmitunovou helikoptéru z vnitrostátního Čadu se však ukázalo být větším oříškem, než by se zprvu mohlo zdát. Teoreticky by samozřejmě mělo jít stroj opravit a přeletět s ním blíže k americkým základnám. K tomu však scházela expertiza. Čadské síly navíc samy odmítly zajistit přepravu.

Nejbližší místo, kde mohl přistát velký dopravní letoun C-5 Galaxy, bylo od skladovaného Hindu vzdáleno stovky kilometrů. Cílem navíc bylo zajistit vrtulník tak, aby si jej nevšimli Libyjci či jejich spojenci. Nakonec Američané sáhli k netradiční přepravě jednoho vrtulníku vrtulníkem jiným.

Na letišti v čadské N‘Djameně přistál letoun C-5 s malou rotou vojáků a dvěma dvouvrtulovými helikoptérami MH-47 Chinook. Ty přeletěly osmisetkilometrovou vzdálenost do Ouadi Doum. Riskovaly při tom detekci libyjským letectvem a potenciální sestřelení i nedostatek paliva. S tím prvním vypomohla podpora Francouzů, kteří drželi v záloze několik stíhaček Mirage. S tím druhým pak duo tankovacích transportních letounů C-130. Ještě však nebylo vyhráno.

Na území vlků

V cílové destinaci byl Mi-24 rozebrán tak rychle, jak jen okolnosti umožňovaly. Předávka proběhla pod dohledem malé francouzské jednotky. Zatímco první Chinook se vydal zpět s rotorem a menšími součástkami, druhý vrtulník musel do podvěsu vzít torzo celého Hindu. Opět při přeletu dlouhém kolem 800 kilometrů hrozila detekce libyjským letectvem. Objevil se navíc další problém v podobě písečné bouře.

Nutno přitom zmínit, že v paměti všech účastníků bylo selhání operace Eagle Claw. Tehdy pouze osm let stará katastrofa při podobně vzdáleném přeletu vrtulníků podporované tankovacími letouny zakončila neúspěšnou snahu o vojenské osvobození amerických rukojmí v Íránu. Účet vyšel Ameriku na osm mrtvých vojáků, sedm ztracených strojů (z toho dva zničené) a mezinárodní ostudu, která vyústila v prohru prezidenta Cartera ve volbách toho roku...

Nakonec však byla přeprava Hindu v režii Mount Hope III úspěšná – oba Chinooky i Herculesy překonaly rizikové území, přistály v N‘Djameně a mohly tak s torzem Hindu i veškerým personálem přeletět do Spojených států. Zde se sovětský stroj dostal pod drobnohled inženýrů, kteří mohli doslova rozebrat jeho reálné, nikoliv pouze propagované vlastnosti. Plánovači tak mohli přijít i s novými taktikami na překonání sovětských vrtulníkových sil v poli.

Text: Ladislav Loukota