Utajené příběhy českých dějin: Kdo zabil Jana Masaryka?

Poválečnou euforii v obnoveném Československu rychle vystřídaly napětí a strach. Přišel únor 1948 a k moci se na dlouhých 40 let dostal totalitní režim. Hned po převratu, ještě předtím, než na republiku dopadla tíže 50. let, zemřel prapodivně ministr Jan Masaryk. A to byl jen začátek. Přišly děsivé čistky, hledání nepřátel ve vlastních řadách a vykonstruované procesy. Řada z nich je obestřena tajemstvím dodnes.

Várku neobjasněných případů z čerstvé minulosti naší země přináší další díl dokumentární série Utajené příběhy českých dějin.

Konec nadějí aneb smrt Jana Masaryka

Středa 10. března 1948. Brzy nad ránem je nalezeno na nádvoří Černínského paláce pod okny služebního bytu tělo Jana Masaryka. Ze snímků, které byly na místě pořízeny fotografem Kriminální ústředny, dodnes mrazí. Místo elegantního a usměvavého muže leží na dlažbě bezvládné tělo s rozdrcenými patami navlečené do pyžama.

Fotograf zachycuje i viditelný nepořádek v jeho úřednickém bytě. Vyšetřovatelé však mají rychle jasno. Jen o několik hodin později již pronáší na půdě Národního shromáždění ministr vnitra Václav Nosek zprávu o dobrovolném ukončení života Jana Masaryka. Následující den je schválena nová čistě komunistická vláda, důvěru jí vyslovuje všech 230 přítomných poslanců.

„Dne 10. března v časných hodinách ranních skončil dobrovolně svůj život Dr. H. c. Jan Masaryk. V důsledku své nemoci spojené s nespavostí, rozhodl se, pravděpodobně v okamžiku nervové poruchy, k zakončení života skokem z okna svého úředního bytu na nádvoří Černínského paláce. Den před svým tragickým skonem a též ve večerních hodinách pan ministr nejevil známky duševní sklíčenosti, nýbrž naopak byl pln životní aktivity a obvyklého svého optimismu. Podrobné šetření se provádí.“ Tak znělo oficiální prohlášení předsednictva vlády.

Národní manifestace

Státní pohřeb Jana Masaryka se koná v sobotu 13. března, přítomen je předseda vlády Klement Gottwald i v tu dobu již těžce nemocný prezident Edvard Beneš. Vystavení rakve oblíbeného ministra v Černínském paláci a smutečního průvodu na hřbitov v Lánech se účastní na stovky tisíc lidí a událost se tak stává jakousi tichou celonárodní manifestací. Zatímco prorežimní deníky jako Rudé právo nebo Mladá fronta opakují v různých obměnách oficiální verzi událostí, v zahraničním tisku se to hemží již od počátku spekulacemi. Případ je však již den před pohřbem oficiálně uzavřen jako sebevražda.

Ke spekulacím nahrávala řada indicií. Už jen nedostatečně provedené vyšetřování, pitva a rychle vyvozené závěry zaváněly účelovostí. Případ je předán StB a krátce nato za záhadných okolností umírá policejní lékař, který provedl první ohledání ostatků Jana Masaryka. Komunisté potřebovali především rychle uklidnit národ, a tak se prostý lid musel spokojit s oficiální zprávou ministerstva vnitra ze dne 12. března.

Sovětská, nebo britská stopa?

Vyšetřování případu bylo poté ještě několikrát otevřeno. Poprvé se tak stalo v letech 1968–1969, kdy byly výsledky původního vyšetřování v zásadě potvrzeny. Vyšetřovatelé v letech 1993–1996 docházejí k závěru, že scénář sebevraždy nebo náhodného pádu z okna se jeví jako nepravděpodobný. Až další vyšetřování v letech 2001–2003 za účasti znalců z oboru biomechaniky jednoznačně klasifikuje případ jako vraždu. Pachatel je však stále neznámý. Objevuje se řada teorií od podílu komunistů (StB) nebo agentů ruské či britské tajné služby, z nichž se však pro žádnou nenajde dostatek důkazů.

Jako poslední byla otevřena právě takzvaná britská stopa. Stalo se tak na sklonku roku 2016 poté, co se na Úřad dokumentace a vyšetřování zločinů komunismu obrátila spisovatelka Václava Jandečková. Ta při svém bádání v archivech narazila na informace o vyšším úředníku ministerstva zahraničí Janu Bydžovském, které dokazují jeho roli v Masarykově případu. Sám Bydžovský se dokonce k vraždě několikrát doznal a přidal několik zásadních podrobností. Ale proč by to měl udělat? Údajně na příkaz britské tajné služby SIS, jíž byl agentem.

Divoké spekulace ještě z konce 40. let říkají, že Britové měli mít zájem na odstranění Masaryka z více důvodů. Nechtěli prý, aby se kompromitoval vládou s Gottwaldem a pak mohlo údajně jít i o takzvanou akci pod falešnou vlajkou. Tedy agenti mohli předpokládat, že smrt Masaryka padne především na komunistický režim.

Další nevyřešené kauzy 50. let minulého století najdete i v časopise Prima ZOOM, který je aktuálně v prodeji.