Podal by T. G. Masaryk ruku homosexuálovi?

Českou společností momentálně zmítá velké téma: Prezident Miloš Zeman a jeho (ne)právo udělit profesuru homosexuálnímu historikovi Putnovi.

Nechceme se do něj plést, ani vás nebudeme zatěžovat vlastním názorem na tento spor. Celá situace je však zajímavá i z historického hlediska – ukazuje totiž, jak rychle se vyvíjí moderní svět a jak moc se změnily běžně přijímané názory za pouhé jedno století.

Přiznáváme: Na otázku z titulku nemáme odpověď – taková spekulace není poctivá. Víme ale určitě, že prezident Masaryk by měl s profesorem, který veřejně deklaruje svou homosexualitu, velký problém. Masaryk sice patřil ve své době k velkým liberálům, byl však člověkem své doby. A nezapomínejme, že po celou dobu I. republiky byla „sodomie“ trestná…

Sexuální perversita v každé formě je prostě smrt. T. G. Masaryk

Téma, které nikdo neřešil

K položení otázky v titulku nás vedlo video novináře Jiřího X. Doležala, který v něm říká: „Já se domnívám, že Masaryk by buzně ruku podal a že homosexuální orientace by pro něj nepředstavovala problém.“ Je vidět, že i vynikající čeští novináři o tomto tématu nemají dost informací... Masaryk se k otázce homosexuality vyjádřil vlastně jen dvakrát – pro jeho dobu to nebylo zdaleka tak závažné téma, jak ho vnímá dnešní společnost. Masaryk se k homosexualitě dostal díky aféře anglického spisovatel Oscara Wilda.

Ten se ocitl za své perverzní chování před soudem a téměř každý intelektuál v Evropě se k tomu tehdy musel vyjádřit – šlo o jednu z prvních velkých bitev o svobodu lidské sexuality na světě. Masaryk se k tomu vyslovil anonymně pod přezdívkou Sursum v časopise Naše doba roku 1895. Napsal tehdy:

„Předně se mi zdá, že ten, kdo věří pouze v Rozum, nikdy nebude paederastem. Paederastie není rozum, ale svinstvo. Druhé. Komu pak máme věřit, že je pouze Rozum? Třetí. Není pravda, že lidé nevěřící v boha, neuznávají sankce mravních zákonů: Bentham, Mill atd., všichni, kdo přesněji myslili, ač v boha nevěřili, uznávali ethiku velmi silně. Jistě však by žádný z takových mužů neřekl, že „akt jako akt“. (…) Po soukromém životě prý nikomu nic není! Avšak jaký soukromý život, když každý spisovatel svá díla dává veřejnosti a když díla ta konec konců jsou přece jen ohlasem, zrcadlem, výronem toho „soukromého“ života. „Soukromý“ život! Život – ano, ale žádný soukromý a sexuální perversita v každé formě je prostě smrt. A smrt nechceme, třeba by se nám servírovala se zelenými karafiáty Wildeovými.“

Právo první noci: když mohl kníže předběhnout sedláka

Masaryk zřejmě svůj názor na toto téma příliš nezměnil ani v době, když už byl prezidentem Československa. Jak píše Jan Siedl ve své diplomové práci o homosexualitě v Česku: Svědčí o tom postřeh obhájce odsouzených homosexuálů JUDr. Františka Čeřovského z roku 1932: „Když jsem ve věci žádosti několika nešťastných odsouzenců intervenoval v Kanceláři presidenta republiky, bylo mi tam příslušným referentem úředně sděleno, že pan president sám zásadně odpírá uděliti odsouzencům milost v těchto třech deliktech: pro křivou přísahu, pro vyhnání plodu a pro delikty sexuelní, mezi něž patří delikt homosexuelní.“

Prvním trestním zákoníkem, který netrestal homosexuální styk smrtí, byl Všeobecný zákoník o zločinech a trestech na ně, vydaný roku 1787 císařem Josefem II. Z toho všeho je vidět, že vztah prezidenta Masaryka k homosexualitě byl velmi vyhraněný a zcela jednoznačný, formovaný dobovým myšlením. A je velmi překvapivé, že v tomto případě Masaryk nedokázal pocity překonat rozumem – v jiném, velmi podobném případě, to totiž zvládl.

Židé a další menšiny: taky problém

T.G. Masaryk totiž několikrát vyjádřil podobný vztah také k jiným menšinám – jen málokdy však veřejně. Dokázal od sebe své osobní pocity a státnický úděl velmi dobře oddělovat. Karlu Čapkovi v Hovorech s T. G. Masarykem prezident prozradil, jak se vyvíjel jeho vztah k Židům. Stojí to za připomenutí, byť je tato kniha obecně známá:

„Židů, těch jsem se bál; věřil jsem, že potřebují křesťanské krve, a proto jsem si raději zašel o pár ulic, než abych šel podle jejich stavení. Jejich děti si chtěly se mnou hrát, protože jsem trochu uměl německy, ale já ne. Teprve později jsem se se Židy jak tak smířil. To bylo na reálce v Hustopeči. Jednou jsme měli školní výlet do Pálavských kopců. Když jsme po obědě v hospodě skotačili a dělali hlouposti, ztratil se nám spolužák Žid na dvůr. Já za ním ze zvědavosti, on se postavil za křídlo vrat a tam se tváří ke zdi ukláněl a modlil. Tu jsem se zastyděl, že se Žid modlil, zatímco my si hrajeme...“

Profesor (a později prezident) Masaryk vynikal v tom, že své pocity dokázal reflektovat. Uvědomoval si, že jsou neslučitelné s demokracií a také je dokázal popsat jako předsudky. A dával si velmi pozor na to, aby pocity nezvítězily nad jeho rozumem: "Kdy že jsem v sobě překonal ten lidový antisemitismus? Panáčku, citem snad nikdy, jen rozumem, vždyť vlastní matka mě udržovala v krevní pověře..." Proč tedy nedokázal podobně překonat homofobii? To je další otázka, na kterou budou historici ještě muset najít odpověď…

Sexuální život Alexandra Makedonského: muži, ženy i jeden eunuch

Všechny citace a většina informací o homosexualitě v tomto článku pocházejí z diplomové práce Jana Seidla dokončené v Brně roku 2005. Je dostupná na webových stránkách Masarykovy univerzity.

Autor: Tomáš Karlík