Dnešní letadla jsou postavena k padání. A zachraňují tím životy

Pád Boeingu 777 o minulém víkendu byl zcela hrůzostrašný. Při pohledu na video by asi každý řekl, že tohle nemohl nikdo přežít. Přesto nakonec zemřeli jen dva lidé, z toho jeden na zranění, které nemělo s pádem letadlem nic společného – přejelo ho auto záchranářů. Jak je to možné?

Zatímco starší letadla byla stavěná k tomu, aby létala, ta dnešní jsou optimalizovaná, aby padala. Zní to sice jako nepovedený bonmot, ale je to pravda. Letadla dřívější generace nebyla zdaleka tolik zaměřená na to, aby odolala pádu. Ta dnešní už to, naštěstí pro cestující, dokážou. Jak?

Podívejte se na většinu záběrů z nehody Boeingu 777:

Boeing 777, který spadl v San Francisku, je výjimečně pevné a odolné letadlo. Při jeho vývoji byl právě na tyto vlastnosti kladen obrovský důraz. Tyto prvky výrazně přesahují zákonem a normami vynucované parametry. Nejvíc posílené jsou v 777ce podlahy a také sedadla. Inženýři, kteří tyto úpravy prosazovali, se museli vyrovnat s velkým odporem Boeingu: za bezpečnost toto letadlo platí vyšší váhou, a tedy i většími náklady na dopravu. V případě sanfranciské havárie se ale všechny úpravy výrazně vyplatily – za život jim vděčí možná až desítky pasažérů…

Podívejte se, jak se měnila sedadla u letadel Boeing:

Na co pásy?

Myslíte, že pásy jsou při pádu letadla holý nesmysl? Nejste sami, věří tomu například také šéf aerolinek Ryanair Michael O'Leary. Vloni měl přednášku o tom, že něco tak malicherného, jako je proužek látky, nemá při katastrofě typu pádu letadla žádný smysl, naopak mohou popruhy zkomplikovat a zpomalit evakuaci z letadla… Případ sanfranciské nehody mu částečně dává za pravdu: posádka letadla musela několik pásů přeřezat pomocí nožů, což opravdu únik zpomalilo.

Jenže současně platí, že právě pásy asi většině cestujících zachránily životy. Současná sedadla jsou v letadlech navržená tak, aby vydržela přetížení 16 G – do roku 2009 to bylo jen 9 G. Pasažéři první třídy navíc mají v některých letadlech už také airbagy: při nárazu jsou tak chráněni lépe než cestující kdykoliv předtím. Jen pro zajímavost: vůbec největší přetížení, jaké lidské tělo snese, je asi 40 G.

Kdo se bojí ohně

Stejně zásadním problémem jako samotný náraz je oheň. Letadlo sice přistává už s téměř prázdnou nádrží, i to však stačí bohatě na kataklyzmatický požár. Naštěstí se dnes používá ohnivzdorný materiál na sedadla, koberce i další části letadla. Moderní materiály však mají ještě jednu zásadní výhodu: v letadlech jsou jen takové, které při hoření neuvolňují žádné jedovaté látky.

Podívejte se, jak rychle se dnes uvolní skluzavka u Boeingu 777:

Čas na útěk

V případě havárie je nejdůležitější co nejrychleji letadlo opustit: a to i cestujícími, kteří kvůli poškození páteře nemohou chodit. Zdaleka nejvíc v tomto případě pomohl naprostý detail: ta nenápadná světla na podlaze letadla. Podle studie společnosti Boeing zvedla světla navádějící k východu počet zachráněných osob při evakuaci o neuvěřitelných 20 procent!

Prvním, kdo se zaměřil na leteckou bezpečnost, byl kanadský pilot Hugh DeHaven. Roku 1917 se jeho letadlo srazilo s jiným: on sám pád z výšky 200 metrů zázrakem přežil, druhý pilot ne. DeHaven zasvětil zbytek života tomu, jak zajistit co nejbezpečnější letadla tak, aby cestující případný pád přežili. Byl to on, komu vděčíme například za bezpečnostní pásy… Americké zákony, jimiž se letadla jako Boeing 777 musí řídit, stanovují, že se všichni pasažéři musí z letadla dostat maximálně do 90 sekund, a to i v případě, kdy jsou některé ze dveří zablokované. Přesně to se stalo v případě letadla Asiana Airlines. Dvě z nafukovacích skluzavek se místo ven nafoukly dovnitř. Posádka je musela prorazit pomocí sekerek, ale nakonec se podařilo využít i takto zablokované dveře.

Skluzavky už dnes, jak jste si mohli všimnout na videích, nejsou žluté, jak jsme zvyklí ze starších katastrofických filmů. Ty současné jsou stříbrné – kvůli hliníkové krycí fólii, jež je má chránit před žárem. Neuvěřitelný pokrok zaznamenala také rychlost nafouknutí těchto skluzavek. Roku 1957 se jedna skluzavka nafukovala až 30 sekund, roku 1967 asi 18 sekund, dnes je to jen 10 sekund.

Testy skluzavek jsou opravdu víc než důkladné: například skluzavky pro Boeing 747 prošly 6300 pokusnými nafouknutími a sjelo po nich během zátěžových testů 40 000 živých osob. Mohla to být docela zajímavá brigáda…