Definitivní smrt Aralského moře nastala. Člověk dokáže zničit cokoliv

Léto 2014 znamenalo pro Aralské jezero (dříve nazývané moře) další kapitolu v jeho smutných dějinách. Východní část zcela vyschla a zbyla po ní jen poušť…

Aralské jezero bylo tak velké (a slané), že se mu říkalo moře. Šlo o přírodní dominantu Kazachstánu a Uzbekistánu, která dávala živobytí statisícům lidí. Vznikaly kolem něj civilizace, fungovala na něm lodní doprava a jeho vody byly plné kaprů, jelců a dokonce i obrovských jeseterů.

Stačilo jen půl století a prakticky celé jezero zmizelo – jednoznačně jen a pouze lidskou vinou. Proč? V 50. letech 20. století se Sovětský svaz rozhodl aplikovat poznatky marxistické vědy na zemědělství. Úmyslem bylo pěstovat v Kazachstánu a především Uzbekistánu bavlnu, která se tehdy dala velmi výhodně prodávat na světových trzích. Jenže k jejímu pěstování je třeba voda, hodně vody…

Protože pro komunistické plánovače nebylo nic nemožného, začala se na zavlažování plantáží využívat voda z řek Syrdarja a Amudajra – což jsou hlavní přítoky Aralského jezera. „Řeka se přece vyčerpat nedá,“ zněl argument sovětských plánovačů. No – a dá. Přítoky řek do jezera stále klesaly, vlastně dlouhých 40 let. Hladina klesala, jezero ustupovalo a naopak rostla jeho slanost…

Aby toho nebylo málo, Aralské jezero si oblíbila i Rudá armáda, konkrétně její oddělení pro výzkum biologických zbraní. A tak se zde zcela volně testovaly jedy, viry a bakterie, které pustošily vše, co nezničilo sucho nebo sůl. Když program skončil, zapečetili vojáci zbytky jedů do speciálních prostor. Jak ukázaly studie z konce 90. let 20. století, byla tato práce provedena stejně mizerně a nedbale jako mnoha jiných programů z konce existence Východního bloku – a tak část vzorků unikla do okolí…

Roku 2000 se osud jezera naplnil. Přiteklo tak málo vody, že se rozdělilo na dvě části – severní a jižní. Roku 2009 se pak rozdělila na dvě menší části i původní jižní část jezera. Čísla mluví dostatečně smutným jazykem: Voda ve zbytcích jezera je nyní 20krát slanější než původně – a celkový objem vody se oproti stavu před 50 lety zmenšil o 92 procent!

Existuje naděje?

I když se to zdá být s přihlédnutím k předchozím číslům překvapivé, zní odpověď ano. Roku 2005 se díky penězům převážně z Evropské unie podařilo dokončit projekt, který má pomocí ekologicky přirozených metod stabilizovat severní jezero. Přestože tomu málokdo věřil, opravdu od té doby hladina jezera stoupla o dva metry a navíc poklesla slanost vody na relativně snesitelnou míru.

V tomto projektu by se mělo pokračovat i v budoucnosti, ale o to horší je situace na jihu…