VIDEO: Wrightové proti Curtissovi – souboj leteckých průkopníků sledujte na Primě PLAY

Bratři Wilbur a Orville Wrightové a Glenn Curtiss spolu svedli na počátku minulého století ve Spojených státech konstruktérskou a patentovou bitvu o to, kdo ovládne budoucnost letectví. Bratři Wrightové úspěšně vzlétnou v roce 1903, Curtiss pak o pět let později. Teprve v lednu 1914 ale americký odvolací soud po letech sporů v rozsudku označí bratry Wrightovy za průkopníky praktické dovednosti létání. Za každý letoun vyrobený v USA mohou odteď účtovat 20procentní licenční poplatek. Na dokument Souboj géniů se dívejte na Primě PLAY.

Začalo to kroucením křídel

Wilbur a Orville Wrightové by možná vedli život úspěšných opravářů jízdních kol v americkém Daytonu. Jenže se tak nestalo – oba zruční mechanici přemýšleli, jak spojit bicykl a kluzákové létání. V roce 1899 začali se svými pokusy.

Jestliže se už do vzduchu několik strojů dostalo, nikdo je zatím nedokázal efektivně řídit. První myšlenkou Wilbura bylo ovládat letadlo zkroucením křídel – byla to převratná myšlenka založená na tom, že ptáci při letu v náklonu mění nastavení okrajů křídel. Šlo o revoluční myšlenku – pokud by se pilotovi za letu podařilo křídla ohnout, mohl by letadlo řídit. Následovaly tři roky stavby řiditelných kluzáků. V roce 1902 se Wilbur na jednom z nich vznesl – a havaroval. Na jeho let se podívejte v následujícím videu:

Bratřím Wrightům došlo, že svůj další model musí podstatně vylepšit. Po investici 1000 dolarů se vrátili na místo činu – pláž Kitty Hawk v Severní Karolíně – se strojem pojmenovaným Wright Flyer. Měl nejen podstatně lepší ovládání směrového kormidla, ale Wrightové do něj především zabudovali čtyřválcový motor o výkonu 12 koňských sil (9 kW).

První let

17. prosince 1903 tak bratři Wrightové uskutečnili první řízený a poháněný let s lidskou posádkou. Při čtvrtém pokusném letu urazil Wilbur rekordních 260 metrů a ve vzduchu strávil 59 sekund. Jako prvním se jim podařilo spojit prvky nezbytné k létání do jednoho stroje – tedy motor, kluzákovou konstrukci a ovládací systém.

Po úspěšném letu se bratři Wrightové obávali, že jim jejich nápad ukradne třeba Thomas Alva Edison nebo Rockefeller. Proto až do roku 1908 nelétali a čekali na schválení žádosti o patent, který by jim poskytl monopol, a to nejen na zkroucení křídel, ale vlastně na cokoliv, co měnilo okraj křídel během letu. Bylo to, jakoby měl dnes Bill Gates patent na jakýkoliv software na osobní počítače. Patent byl nakonec skutečně zapsán v květnu 1906, jako „U. S. patent číslo 821,393 – Flying Machine“.

Curtiss a jeho motor

V Hammondsportu (stát New York) v tu dobu extrovertní konstruktér motocyklů Glenn Curtiss testuje limity nedávno vynalezeného spalovacího motoru. Stejně jako bratři Wrightové měl dílnu na opravu kol a motocyklů, které i sám konstruoval. Wrightům v roce 1906 nabídl dodání vylepšeného motoru. Wrightové odmítli a nechtěně si tím tak vytvořili nebezpečnou konkurenci.

Curtiss se v roce 1907 stal členem nově vytvořené skupiny techniků a vynálezců, kterou dal do hromady Graham Bell. Cílem skupiny je vytvoření aeroplánu vlastní konstrukce. Tým je přesvědčen, že klíčem k létání je Curtissův motor. Patent bratří Wrightů ale nutí Curtise přijít s nějakým naprosto odlišným návrhem. Místo na zakřivení křídel se Curtiss zaměřuje na jinou metodu stabilizace, takzvaná křidélka. Jde o sklápěcí usměrňovací plošky, které jsou uchyceny na křídlo letounu. Pohybem plošek nahoru a dolů si letadlo dokáže udržet stabilitu – tato technologie se používá i dnes.

V roce 1908 startuje Curtiss s letadlem June Bug vybaveným motorem o výkonu 40 koňských sil (30 kW) a ulétne vzdálenost 1550 metrů. Scéna pro následující nesmiřitelný souboj konstruktérů a patentů je připravena.

Na další díl dokumentární série Souboj géniů: Wrightové proti Curtissovi se dívejte na Primě PLAY.

(mih)