Proč jsou pytláci hloupí: Živý slon je ekonomicky výhodnější než mrtvý

Keňští pytláci

Zabrání pytláctví nový přístup k turismu?

Každých patnáct minut zemře v Africe jeden slon. I v 21. století má pytláctví své místo, a na vině tomu není nic menšího než ekonomická poučka po nabídce a poptávce. Mohlo by se zdát, že z ekonomického pohledu, ve vztahu k místním možnostem práce, je pytláctví veskrze racionální obživou. Výdělky pytláků jsou ostatně na zdejší poměry nadprůměrné. Pohled na data ale ukazuje, že živý slon je i pro místní více než sedmdesátkrát výnosnější než slon mrtvý. Zjištění má šanci přesvědčit místní, aby pytláctví učinili přítrž.

Chladná řeč čísel

Odhlédneme-li od vědeckých či morálních důvodů na ochranu zvířat, logika pytláků je neúprosná a řídí se penězi. V ekonomicky nepříliš rozvinutých oblastech umožňuje lov zvířat přijít rychle k velmi solidním výdělkům. Za pár sloních klů se na černém trhu platí kolem 20 tisíc dolarů - v přepočtu na koruny tedy víc než půl milionu, vzhledem k nižší ceně peněz v mnoha afrických státech však při přenesení do místního kontextu ještě daleko více. I přes výrazný úbytek slonů - mezi lety 2010 až 2013 až 120 tisíc kusů Slona afrického - jich přitom Afrika stále skýtá dost na to, aby byli pytláci motivováni a měli z čeho vybírat.

Nabídka se samozřejmě neobejde bez poptávky. Ta v posledních letech paradoxně vzdor snaze mnoha států o ekologičnost a zvýšení pravidel ochrany zvířat výrazně stoupá. Může za to jak zvyšující se kupní síla zákazníků, tak i stoupající cena slonoviny vlivem snižování počtu slonů. Primárním odběratelem přípravků ze sloních klů je stále Asie. Dle odhadů směřuje zhruba 70% klů do Číny, jejíž rychlý ekonomický růst ironicky tlačí pytláky do nabídek, které se zkrátka neodmítají.

Vzhledem k iracionální, pověrčivé povaze přípravků ze slonoviny, která mají sloužit ke zlepšení potence či jako afrodiziaka, přitom nelze očekávat ani uplatnění alternativ, například extrakce klů z živých slonů. Podobně jako v protidrogovém boji zvyšující se snaha o ochranu slonů jenom výše šroubuje jak cenu klů, tak i náročnost na lepší vybavení ochránců. Kdo chce zkrátka vymýtit pytláctví, namísto standardních druhů boje s lovci musí hledat neortodoxní řešení. Instituce iWorry si myslí, že spásou pro zvířata je ekoturismus - oproti mrtvému slonovi je totiž živé zvíře mnohonásobně výnosnější.

Nový přístup k ekologii

iWorry srovnali výdělky z turistických táborů, safari a fototuristů v Keni, Tanzanií, Zambii a Jihoafrické republice. Právě v nich se totiž sloni stali velmi lukrativní podsekcí globálního turismu, konkrétněji takzvaného ekoturismu. Jeho vyhledávači namísto běžných cestovatelů, kteří požadují bezproblémovou dovolenou v hotelech, preferují spíše pobyt v původní, pokud možno relativně nedotčené přírodě. A jsou ochotni si za to i náležitě připlatit.

Při zohlednění průměrného věku dožití slonů na 70 let tak iWorry vypočítali, že tržní hodnota živého slona během celého jeho života dává dohromady sumu 1,6 milionu dolarů. Dokonce i argument, že slonovina poskytuje rychlejší aktuální výdělek, je tedy poražen. Roční přínos živého slona své lokální ekonomice totiž činí necelých 23 tisíc dolarů, tedy více než nynější cena páru jeho klů.

I když je samozřejmě ošemetné zredukovat celou debatu o chráněných druzích jenom na ekonomiku, právě na řeč čísel mohou místní vlády slyšet nejlépe. iWorry doufá, že její studie, ukazující na udržitelné ekonomické výhody chovu slonů, inspirují i další africké regiony v bojích proti pytlákům, rozvoji ekoturismu a především i návratnosti peněz z něj do místních struktur. Bez toho se totiž pytláctví nepodaří když ne vymýtit, tak ani omezit.

Ladislav Loukota