Šimpanzi jsou schopní naučit se cizí jazyk, odhalili biologové

Šimpanzi dokážou přizpůsobit dorozumívací vrčení novým sousedům, pokud je třeba zkvalitnit komunikaci. Ukázala to studie dvou skupin těchto lidoopů ve skotském Edinburghu. Zjistilo se tak, že šimpanzi se od nových sousedů učí jejich "jazyk". Britští vědci přitom poprvé ukázali, že si šimpanzi osvojují "referenční volání" kolegů, když si chtějí říct například o jablka.

V roce 2010 bylo do Edinburghu přemístěno devět šimpanzů z nizozemského safari parku v Beekse Bergenu. Když chtěli jablka, vydávali vzrušené pronikavé zvuky, zatímco místní šimpanzi, jimž jablka tolik nechutnala, jen nezúčastněně bručeli. Do roku 2013 si však nizozemští šimpanzi osvojili zvuky svých vybíravějších kolegů, přestože jejich chuť na jablka se nezmenšila.

Tato zjištění vědci zveřejnili ve studii otištěné v odborném časopise Current Biology. Tvrdí, že u šimpanzů zvukové vyjádření vztahu k určitému objektu funguje překvapivě podobně jako u lidí slova.

Naše schopnost naučit se novým slovům od ostatních tak možná pochází od společných předků, které jsme měli před zhruba šesti miliony lety. "Jedním z přesvědčivých způsobů, jak pochopit vývoj jazyka, je prozkoumat komunikační systémy zvířat, která jsou nám příbuzná," řekla zpravodajské stanici BBC spoluautorka britské studie, psycholožka z Yorské univerzity Katie Slocombeová.

Tým doktorky Slocombeové už věděl, že šimpanzi v zajetí používají určité zvuky pro konkrétní druhy jídel, například pro jablka a chléb.

"Dříve se vždy předpokládalo, že ačkoli šimpanzi a další opice mají tyto referenční výkřiky, je struktura těchto pokřiků v zásadě vyjádřením emoce," vysvětlila Slocombeová. Její tým však chtěl tuto domněnku vyvrátit a dokázat, že podoba opičích "slov" může být nezávislá na emocích.

Ještě v roce 2011 se ve vyjadřování obou šimpanzích skupin v Edinburghu nic nezměnilo. Vědci si ale také všimli, že obě skupiny spolu příliš dobře nevycházejí.

Až se v roce 2013 obě skupiny poznaly blíže, byla navázána "skotsko-nizozemská" přátelství a šimpanzi v zásadě vytvořili jednu velkou osmnáctičlennou skupinu. S tím se také výrazně změnil klíčový aspekt jejich komunikace. "Nizozemští šimpanzi skutečně přijali edinburské křiky označující jablka," řekla Slocombeová.

Stalo se to i přesto, že ani u původních šimpanzů ani u jejich kolegů původem z Nizozemska se nezměnily preference, pokud jde o jablka.

ČTK