ZOOM STORY: Muž, který se spřátelil s  obrovským krokodýlem

Gilberto Sheddon je obyčejný kostarický rybář, kterého všichni znají jako Chita. Kromě rybolovu si přivydělává také občasným průvodcovstvím. Roku 1991 objevil při výpravě s turisty na břehu řeky Reventazón mládě krokodýla.

Šlo o samečka, který byl extrémně podvyživený, a zdálo se, že umírá. Když Chito zvíře prozkoumal, zjistil, že krokodýl je postřelený: vesničan bránící svůj dobytek ho střelil do oka, kulka skončila v hlavě. Dobrosrdečný Chito vyhublého krokodýla naložil do své loďky a odvezl ho k sobě domů. Půl roku ho krmil kuřaty, a aby se krokodýlovi nedostala do ran infekce, nechal ho spát ve svém obýváku.

A dokonce se s ním líbal… Nebojte se, nejde o nic zoofilního. Krokodýl si odvykl žvýkat, a tak ho musel Chito předžvýkávat – a potom mu ho plival do úst, což opravdu vypadalo jako líbání. „Jen jídlo a léky nestačily; musel jsem mu dát lásku,“ řekl později pro místní noviny rybář. A po půl roce se stalo něco, co by všichni biologové vyloučili: mezi člověkem a krokodýlem vzniklo přátelství…

Chito a Pocho

Krokodýlovi začal říkat Pocho. Predátor se brzy zotavil a přibral natolik, že musel z domu. Chito ho ukrýval pod kořeny stromů, protože neměl povolení úřadů, aby doma choval dvousetkilového krokodýla. Když se Pocho zotavil, vypustil ho Chito do nedaleké řeky. Když se ale rybář druhého dne probudil, našel krokodýla na zápraží svého domu.

Pocho už tam zůstal. Žil u Gilberta „Chita“ Sheddona po zbytek svého života. Většinu času trávil v jezírku u domku. Chito se dokonce kvůli krokodýlovi rozvedl – jeho žena ho opustila s odůvodněním, které muselo u soudu skutečně zapůsobit: „Můj muž tráví příliš času s krokodýlem“. Pro Chita to ovšem žádná tragédie nebyla. Ve výše zmíněném rozhovoru novinářům vysvětlil, že: „Najít si jinou ženu, to nebyl problém. Ale najít krokodýla, jako je Pocho, to byla šance jedna k milionu…“

Podivná dvojka spolu žila více dvě desetiletí. Přidala se k nim i nová paní Seddonová, zřejmě výjimečně tolerantní žena, které nevadilo, že její muž má jako mazlíčka volně žijícího 150kilového krokodýla. Chito a Pocho spolu každý den plavali v řece nedaleko domu, krokodýl se dokonce na své jméno naučil poslouchat a vždy po jeho zavolání přiběhl.

Po nějaké době se jejich sláva rozšířila natolik, že jednou týdně společně vystupovali pro turisty – a tam také vznikl dokument nazvaný „The Man Who Swims With Crocodiles“. Právě tam zazněla hypotéza, že právě střela do hlavy způsobila změnu krokodýlova chování. Podle biologů zřejmě výstřel poškodil některá důležitá mozková centra v Pochově hlavě a krokodýl se začal chovat zcela „nekrokodýlovatě“.

Každý příběh má svůj konec…

12. října 2011 Pocho zemřel. Příčiny jeho smrti byly zcela přirozené, podle veterinářů na stáří. Byl prvním (a současně posledním) krokodýlem, který v Kostarice dostal čest veřejného pohřbu. Pocho byl pak slavnostně vycpán a dodnes ho můžete vidět v muzeu města Siquirres.

Chito se v současné době pokouší vytvořit si podobný vztah s dalším krokodýlem, ale prý „už to není ono…“