Zoologické zahrady a delfinária jsou k ničemu, tvrdí respektovaná vědkyně

Vědkyně pronesla projev, kterým se pokusila dokázat, že smysl zoologických zahrad i delfinárií a oceanárií, která tato zvířata chovají, rozhodně nespočívá v jejich záchraně ani osvětě veřejnosti.

Tato zařízení se ráda chlubí tím, že plní zásadní roli v informování veřejnosti a současně že jejich posláním je zachraňování těchto stále více ohrožených zvířat. Podle Rose je to naprostý nesmysl, který má zastřít pravý smysl těchto institucí – tedy vydělávat peníze na zvířatech, jimž by bylo mnohem lépe úplně jinde.

Záchrana zvířat? Kdeže

Expertka tvrdí, že tato zařízení soustavně zveličují své úspěchy v péči o kytovce; jejich vliv na edukaci i konzervaci není v žádném případě tak velký, jak se snaží prezentovat. Ale nápisy ve stylu „zachraňujeme ohrožená zvířata“ jsou vynikajícím marketingovým tahem, který do zoo a delfinárií přiláká davy návštěvníků – přinejmenším těch, jimž umlčí svědomí, jež se jim snaží sdělit, že držet mnohametrové kosatky a inteligentní delfíny v malých bazénech a bavit jejich kousky platící publikum není zrovna etické.

Samotná konzervace druhů je v případě těchto zařízení zcela nefunkční a příkladů je mnoho: delfinária obecně neprojevují zájem o zvířata, jimž hrozí vyhynutí, ale spíše o ta, která se dají co nejsnadněji ochočit a vycvičit. V současné době řada druhů kytovců vymírá, ale delfinária pro jejich záchranu nic nečiní. Místo delfínovců a ohrožených sviňuch se chlubí chytrými delfíny, atraktivními běluhami nebo bizarními kosatkami.

Rose také rozbila napadrť argument, že bez lidské pomoci se žádný druh kytovce v přírodě nedaří zachraňovat. Příkladem, který to vyvrací, jsou keporkaci. Jejich počty vzrůstají, především díky legislativě na jejich ochranu, přitom v delfináriích byste nenašli ani jediného.

Zachraňte Willyho – i všechny ostatní kosatky

Rose se dlouhodobě zasazuje za to, aby delfinária, oceanária a zoo skončily s chovem kosatek úplně. Proč by podle ní měly kosatky z delfinárií zmizet? Pro deník Guardian se vyjádřila takto „Jsou příliš velké, příliš společenské, příliš náročné na péči.“ Existují podle ní totiž jasná fakta, která ukazují, že pobyt v zajetí kosatkám škodí – a to jak fyzicky, tak psychicky.

Nejzřetelněji je to vidět na věku kosatek: v přírodě se běžně dožívají až 50 let – zato v zajetí jen výjimečně dosáhnou věku 20 let. Chování kosatek v zábavních parcích sice může připadat návštěvníkům roztomilé, má však řadu podivných projevů. Třeba často se kosatky zakusují do okrajů bazénů – nic podobného v přírodě nedělají. Ničí si tím čelisti i zuby a často o ně dokonce úplně přijdou: jenže jde o tak náročný zákrok, že u něj musí být přítomný zvěrolékař s anestezií. A to zase kosatky stresuje…

Dalším projevem je tzv. syndrom pokleslé ploutve. V přírodě ho nevidíte, ale u asi tří čtvrtin samců chovaných v zajetí dochází k tomu, že jim poklesává horní ploutev. Příčina není úplně známá...

Text: MK