Turisté v Argentině nesmyslně zabili delfíní mládě. Bohužel je to fenomén

Pomoci v nouzi, to bylo dlouhá tisíciletí základním příkazem všech kultur na Zemi. Když jste někomu nepomohli vy, nemohli jste se spolehnout na jeho pomoc – tak snadné to bylo. Postupně se tento imperativ v lidech tak usadil, že začali pomáhat i zvířatům a cizím lidem. Ve 21. století se ale, zdá se, něco změnilo. Tento případ není jediný, ale názorný...

Proč to dělají?

V sobotu 21.ledna 2017 se na pláži v argentinském San Bernardu seběhl dav turistů. Uviděli totiž v moři plavat malé delfíní mládě – a usoudili, že nutně potřebují mít selfie s tímto nádherným tvorem. Turisté delfíně vytáhli z vody, hladili ho, mazlili se s ním – a hlavně se s ním fotili a natáčeli. „Mohli ho klidně kdykoliv vrátit do vody, ale neudělali to,“ uvedl jeden ze svědků, které citovaly argentinské noviny La Capital.

Takřka stejný případ se v Argentině stal vloni v únoru; tehdy zase turisté podobným způsobem způsobili smrt ohroženého druhu delfína u města Santa Teresita. Fenomén lovu fotek vzácných zvířat je zcela nový, ale pro zvířata značně nebezpečný. Je založený, stejně jako většina ostatních problémů, které lidstvo způsobuje, na rozhodování se na základě nedostatku informací.

Nikdo samozřejmě nemůže znát všechny druhy ohrožených zvířat, ani nemůže vědět, jak dlouho vydrží mladý delfín na souši, podle ochránců zvířat by se však lidé měli v takových situacích řídit tzv. principem předběžné opatrnosti – tedy vždy počítat s těmi potenciálně nejhoršími následky a podle nich se rozhodnout, co dělat.

Varování prestižního měsíčníku

Už vloni na tento fenomén upozornil americký National Geographic, když před focením ohrožených zvířat varoval: „Sociální média zcela změnila situaci ohrožených zvířat. Vypadají (na fotkách a videích) roztomile a úžasně, ale nikdo už nevidí to utrpení, které se skrývá za tím,“

Tím, že se podobná média po internetu šíří, vzbuzují poptávku po ohrožených tvorech jako po domácích mazlíčcích – a také mění pohled na jejich držení v zajetí. Když běžný (tedy nedostatečně informovaný) člověk vidí na YouTube stovky videí s roztomilými outloni jako domácími mazlíčky, snadno podlehne dojmu, že je to naprosto v pořádku mít je v bytě – a nedivme se pak tomu, že i v ČR najdete na webu stovky inzerátů, kde se lidé ptají, kde a za kolik se dá outloň pořídit. Videa, vysvětlující proč chov outloňů doma rozhodně není v pořádku, sice existují, ale jsou méně roztomilá a také delší – podívá se na ně tedy jen zlomek lidí. Jedna americká vědecká práce z roku 2015 popsala, že asi 10 procent komentářů u videí s outloni pokládá otázku, jak tohoto tvora sehnat.

Tento fenomén potvrdila i velká studie z roku 2011, která popsala, že lidé, kteří vidí fotky šimpanzů vedle lidí, jsou mnohem náchylnější k tomu, uvěřit, že tito primáti jsou vhodným domácím zvířetem...

Naskýtá se otázka, tedy vlastně střelba do vlastních řad – nechtěli bychom se s něčím podobným taky vyfotit?

Text: MK