K jádru Země prosakuje povrchová voda. Skvělý objev vysvětluje záhadnou vrstvu

Hluboko pod zemským povrchem, zhruba v úrovni 2 900 kilometrů, se odehrávají fascinující věci. Hlavně kvůli podmínkám a tlakům, které tam panují. Mnohé z těchto procesů jsou ale stále ještě předmětem spekulací. Záhadné vrstvě E‘ ale odborníci zdá se konečně přišli na kloub.

Vodní cyklus, který probíhá na povrchu naší planety, je už dávno pochopenou věcí. Respektive jsme si to alespoň ještě nedávno mysleli. Teď se ale zdá, že voda zdaleka není jen záležitostí zemského povrchu a svrchních vrstev zemského pláště, ale že prosakuje až k samotnému jádru, a tam se s ní děje něco záhadného. Něco, co odborníci dokázali pochopit jen díky zcela extrémním experimentům.

Podivná vrstva E‘

Mezi vnějším zemským jádrem a úplně nejspodnějšími místy zemského pláště, tedy zhruba 2 900 kilometrů pod povrchem, kde panuje obrovský tlak a horoucí teploty, je poměrně úzká, jen něco přes sto kilometrů silná vrstva, která byla po desetiletí pro odborníky záhadou.

Geologové ji objevili v devadesátých letech minulého století a pojmenovali ji E-prime,nebo jen „vrstva E‘“ a první teorie, které se nedařilo prokázat, hovořily o tom, že by ji mohlo tvořit na železo bohaté magma. Případně že jde o únik z vnitřního jádra, k němuž došlo, když se Země srazila s jinou menší planetou. Během této události vznikl Měsíc.

Odborníci z Yongjae Lee z jihokorejské univerzity Yonsei v jihokorejském Soulu ale dospěli k jinému závěru. A sice, že díky pohybu tektonických desek k zemskému jádru už miliardy let prosakuje povrchová voda. Záhadná vrstva E‘ je podle nich výsledným produktem reakce této vody se zemským jádrem.

Experimenty s reakcí

Aby to prokázali, museli vědci tuto reakci nasimulovat, a to v podmínkách odpovídajícím těm u zemského jádra, tedy za vysokých tlaků. Během těchto extrémních experimentů jim pomohly výkonné urychlovače v USA a Německu a nakonec se to povedlo.

Mohlo by vás zajímat: Země dopadne jako Mars: Proč se jedna polokoule ochlazuje rychleji než ta druhá?

Vlastnosti takto vzniklé nasimulované vrstvy přesně odpovídaly tomu, co už odborníci o vrstvě E‘ vědí: Byla řidší než vnější jádro, bohatá na vodík a neobsahovala moc křemíku. Ten totiž s vodou v těchto podmínkách reagoval, a vznikly tak křemičitany, které se skutečně do zemského pláště dostávají.

Ukázalo se tak nejen to, že výměna materiálu, která mezi vnějším jádrem a pláštěm probíhá, je mnohem markantnější, než jsme si mysleli, ale také, že koloběh vody na naší planetě zdaleka nezačíná a nekončí na povrchu. Je toho zkrátka hodně, co o vnitřku naší planety ještě nevíme.

Zdroj: Nature Geoscience, Arizona State University