Tajemná Zélandie: Ztracený osmý kontinent je domovem prapředka všech tučňáků
Ne Atlantida, ale Zélandie je potopeným kontinentem který dlouho halila rouška tajemství.
Vědecký výzkum, který našel domovinu tučňáků, poodhalil potopený kus světa, z něhož dnes nad hladinu ční jen kousek. Ten známe jako Nový Zéland.
Novozélandští tučňáci
Tučňáky si spojujeme spíše z mrazivou Antarktidou než s teplým Novým Zélandem nebo horkou Afrikou, ale i tam žijí. Zatímco na jihu Afriky najdeme tučňáka brýlového (Spheniscus demersus), tak po Novém Zélandu pobíhají hned tři druhy tučňáků. Tučňák nejmenší (Eudyptula minor) je skutečně nejmenším tučňákem na Zemi, zatímco tučňák žlutooký (Megadyptes antipodes) je jediný druh svého rodu a poznáme ho podle světle žlutého pásu, jenž se táhne od jednoho oka přes zadní část hlavy až k druhému oku na druhé straně hlavy. Posledním novozélandským druhem je potom, jak jinak, tučňák novozélandský (Eudyptes pachyrhynchus), endemit této části světa.
Tučňák novozélandský
3 miliony let starý zobák
Podivné ptačí lebky vykopané novozélandskými obyvateli zařadili vědci k tučňákům. I když samotná lebka byla zhruba 3 miliony let stará, poněkud zvláštní stavba zobáku odkazovala k předkovi všech dnešních tučňáků, jakémusi tučňáčímu praotci, který žil v oblasti dnes již neexistujících částí Nového Zélandu. Prapředek podle paleontologů existoval zhruba před 60 miliony lety, tedy v době, kdy se planeta vzpamatovávala z dopadu asteroidu, který vyhubil dinosaury. Druh dostal latinské jméno Eudyptes atatu.
3 miliony let starý zobák
Kam zmizela Zélandie
Nový Zéland nebyl nikdy součástí Austrálie, oddělil se totiž dříve od prakontinentu zvaného Gondwana. Původně se nejednalo o dva ostrovy, ale o jeden, dnes pod hladinou ztracený kontinent. Zélandie, která byla co do rozlohy srovnatelná s polovinou Austrálie, byla z hlediska biodiverzity úchvatným místem. Nejenže po ní běhali dinosauři, ale také tučňáci velcí jako člověk - dospělí jedinci druhu Eudyptes atatu mohli měřit až kolem 1,7 metru. Na jedné straně tu bylo možno najít skalnaté útesy, o které se tříštil příboj, na druhé klokotal život v deštném pralese.
Tak jako se mluví o ztracené Atlantidě, by se stejně mohlo mluvit i o ztracené Zélandii, která je skryta ve více než kilometrové hloubce. Dokonce i její jméno zní tajemně, mýticky a vlastně i libozvučně, tak doufejme, že se toho o ní časem dozvíme ještě víc.