Zatímco Čína prodej slonoviny zakázala, Zimbabwe si od prodeje slibuje peníze na financování národních parků

Cena slonoviny

Kolik stojí kilogram slonoviny? Jak kde. Naprosto jinou cenu dostane pytlák, který slona zabije a mrtvolu o kly připraví, a naprostou jinou cenu zaplatí finální kupec, který si slonovinu koupí. Nemusí jít jen o kly sloní, ať už slonů afrických či indických, poptávka, zejména v Asii, je i o další živočišné produkty. Na Sibiři se těží kly vyhynulých mamutů, prodat se dají i narvalí roh, který je vlastně prodlouženým zubem. Zatímco mnohé organizace, včetně těch českých sáhly k pálení tun slonoviny, aby coby gesto naznačily její bezcennost, šest zemí požádalo o zmírnění zákazu prodeje. Nadpoloviční většina, kolem 60% africké sloní populace, se potuluje po území Zimbabwe, Botswany, Namibie, Angoly, Zambie a Jihoafrické republiky.

"Naše zásoby slonoviny přesahující hodnotu 300 milionů dolarů nemůžeme prodat, protože země, které slony nemají, říkají těm, co je mají, jak mají se svými zvířaty nakládat." Tato výtka zazněla z úst Nicka Mangwana ze zimbabwského ministerstva informací a týkala se faktu, že díky zákazu nejsou africké země schopné své legální zásoby slonoviny zpeněžit. Kly patřící vládě pocházejí buď z uhynulých kusů, nebo jde o pytlákům zabavenou slonovinu. Zákaz prodeje slonoviny měl snížit poptávku a v konečném důsledku chránit slony v jejich přirozených habitatech. Navíc kvalita, tedy i cena slonů afrických a indických, pralesních a savanových, se liší.

Jenže právě nedostatek slonoviny, přesně podle tržních zákonů vzrostl. Co je vzácné, to je drahé. Organizace Save the Elephants odhaduje, že v letech 2010 až 2012 bylo každoročně pytláky zabito průměrně 33 000 slonů. "Průměrná cena placená řemeslníky nebo majiteli továrny na zpracování slonoviny se v Pekingu na počátku roku 2014 pohybovala kolem 2 100 amerických dolarů za kilogram. Průměrná cena za podobné kly v roce 2010 byla 750 dolarů za kg, “ řekl Esmond Martin, který obchod se slonovinou dlouhodobě sleduje.

Pálení slonoviny

V roce 2016 demonstrativně spálila Keňa 105 tun slonoviny. Keňská vláda tak chtěla dát jasně najevo, že její přírodní bohatství není na prodej. Faktem je, že na přírodním bohatství vláda Keni bohatne, ale jde o přírodní bohatství živé. Keňské hospodářství posiluje neustále se rozvíjející turistický byznys. Nejen v rámci vstupů a služeb v národních parcích, kterých má Keňa 24, tečou do země stovky milionů dolarů. K tomuto "základu" je potřeba připočíst celý sortiment služeb, který je na turistiku navázaný. Od ubytování, po prodej cetek, od pronájem aut po cenu za vízum.

Ke stejnému ohnivému gestu přistoupila například i zoologická zahrada ve Dvoře Královém nad Labem o rok později, jen nepálila kly, ale 33,5 kilogramů rohoviny z chovů svých nosorožců. I ty jsou v Asii mimořádně ceněny jako „zázračný“ lék. Jak dokazují záchyty celníků, tak i u nás je snaha pašovat slonovinu přes naše území, přičemž tato nelegální činnost je dávána do souvislostí s u nás žijící poměrně velkou asijskou komunitou.

Mezinárodní svazu ochrany přírody (IUCN) udává prudký pokles počtu afrických slonů. Za posledních deset let jich ubylo o 110 000 kusů, aktuálně se jejich stavu pohybují okolo 415 000 jedinců.

Africké státy se čím dál hlasitěji dožadují změny zákazu podeje slonoviny, otázkou ovšem je, zdali by se zmírnění či zrušení zákazu nezměnilo v novou a ještě silnější vlnu pytláctví. Z hlediska této komodity se vzhledem k omezeným zdrojům nikdy nepodaří trh zcela nasytit a nastaly by komplikace s tím, zdali výrobek byl zpracován ze slonoviny legální či upytlačení. Text: Topi Pigula