Vstoupil do dějin: vzácný nosorožec se narodil z 10 let zmraženého spermatu

Nosorožče ze skumavky

Zvířata vymírají zřejmě nejrychleji v dějinách. Ale teď přišli ochránci zvířat s radikálním způsobem, jak je zachránit.

Roku 2004 zemřel v zoo v Cincinnati Jimmy, samec nosorožce indického. A letos, před několika týdny, se mu narodil potomek. Jak je to možné?

Několik dní předtím, než Jimmy zemřel, mu zoologové odebrali sperma; nechali ho pak na deset let zamražené při teplotě –195 stupňů Celsia. Sperma leželo v bezpečí v kryogenickém institutu CryoBioBank. Vědci celou dobu přesně věděli, co se s ním stane…

Čekalo se, až nějaká samice nosorožce indického dospěje, ale nebude mít partnera. A našla se: Tashi, žijící v zoo v Buffalu, měla dvě mláďata se starým samcem, ale když zemřel, zůstala bez druha. A tak došlo na Jimmyho sperma.

Bylo totiž třeba jednat okamžitě: když samice nosorožců neotěhotní rychle po porodu, může to vést až k neplodnosti. V současné době žije asi 2500 posledních nosorožců indických, a tak se spěchalo. Genetické testy ukázaly, že sperma je pro Tashi vhodné, a tak už po pár týdnech došlo k umělému oplodnění,

Nosorožci jsou březí 15–16 měsíců – celou dobu byli zoologové napnutí k prasknutí. Pátého června se Tashi narodila zdravá nosorožčí holčička; vážila 77 kilogramů. Dostala jméno Monica.

Naděje na záchranu druhu

Umělé oplodnění je pro zachování populace ideální cesta. Zaručuje totiž, že samec, jehož sperma se použije, už nebude mít žádná další mláďata – a tak nic neohrozí genetickou stabilitu druhu. Tento pokus byl v Americe intenzivně sledován; pokud by se podařil, začalo by se experimentovat s oplodněním zmraženým spermatem mnohem víc. A protože se opravdu podařilo, asi čeká podobný osud mnohem víc druhů zvířat…

Z wiki:

Nosorožec indický se přirozeně vyskytuje v Nepálu a v severovýchodní Indii, kde obývá travnatá místa v mokřadních oblastech. Drží se často v těsné blízkosti vody, v které tráví také poměrně dost času.

Jeho příkré snížení početnosti způsobilo především nelegální pytláctví, ale i legální lov pro jeho rohy, prášek z rohu nosorožce je totiž součástí některých lidových léčiv a afrodisiak. Nejčastěji se u pytláků stává, že lovec, který nosorožce ulovil, uřeže jen jeho roh a zbytek mrtvého těla nechá rozložit.

Tyto a jiné důvody způsobily, že i když je nosorožec indický nejhojnějším asijským nosorožcem (jeho počty dosahují něco mezi 2000 a 2500 jedinců), zůstává druhem ohroženým vyhubením. Tato hrozba u něj není tak aktuální jako například u jeho příbuzného nosorožce sumaterského (Dicerorhinus sumatrensis), který je kriticky ohrožen. Nosorožec indický obývá pouze tři rozvojové státy tropické Asie (Indie, Nepál, Bhútán) a jen ve dvou rezervacích (NP Čitwan v Nepálu a NP Kaziranga v Indii) žije více než 100 těchto nosorožců. Je tedy druhem velice zranitelným a v Červeném seznamu ohrožených druhů (IUNC) je zapsán jako „ohrožený druh“. Chov nosorožců indických v lidské péči je tedy založen na dovozech pocházejících výhradně z těchto dvou rezervací.