Anděly severních moří čeká nelehká pouť za potravou. Proč je dnes jejich sluch prokletím?

Nezaměnitelně bílé velryby na jaře tradičně opouštějí svůj zimní domov v Hudsonově průlivu v Atlantickém oceánu a vydávají se na 1 500 kilometrů dlouhou cestu za teplem. Arktické běluhy migrují na jihozápad v neskutečně velkých hejnech; do Hudsonova zálivu jich připlouvá přes 57 000, což je čtvrtina jejich celé populace.

Majitelé dokonalého sluchu

Stejně jako jiné velryby i běluhy se spolu dorozumívají pomocí zvuku, díky kterému dokážou rozeznat velikost a tvar objektu až na 48 kilometrů. Kulovitý útvar na jejich hlavě zvaný meloun jim slouží jako velmi užitečné akustické zrcadlo. Rozmanité tóny, jež kytovci vypouštějí, jim dokonce vysloužily přezdívku mořští kanárci. Citlivý sluch je však pro běluhy darem i prokletím. Hlučná přítomnost člověka v zálivu jim znemožňuje odhalit potravu nebo nepřítele, a tak je jejich budoucnost nejistá.

Běluhy plavou velmi pomalu a ve srovnání s ostatními kytovci to skutečně nejsou žádní velcí sprinteři. Proto většinou táhnou v menších skupinách, aby mohly společnými silami útočit na hejna menších ryb. Nepohrdnou však ani korýši, sépiemi či chobotnicemi. V Hudsonově zálivu přebývají mořští andělé, jak jsou také běluhy nazývány, celé arktické léto od července do listopadu. Konec letního období však nejen pro běluhy, ale i pro ostatní živočichy hledající teplejší útočiště, znamená cestu domů.

Sledujte dokumentární seriál Tajemství Arktidy ve středu večer na Prima ZOOM.