Vědci v naději: startuje velká expedice, která má najít vakovlka

Zprávy o spatření vakovlka jsou pro drtivou většinu lidí na stejné úrovní jako informace o lochnesce nebo yettim. Sice si o nich každý rád počte, ale ve skutečnosti nikdo nevěří, že by tito tvorové ve skutečnosti mohli existovat.

Jenže vakovlk, jemuž se někdy říká tasmánský tygr, je poněkud jiný případ. Jeho nedoložených pozorování je totiž jednak mnohem více a současně je přece jen existence vačnatce velkého jako pes v naprosté divočině pravděpodobnější než výskyt plesiosaura v jezeře, kolem něhož bydlí desetitisíce lidí.

Prověřit, zda jsou zprávy o občasných spatřeních vakovlka pravdivé, by měla velká expedice vědců z Cook University. Po vakovlkovi chce pátrat pomocí špičkové moderní techniky v odlehlých oblastech australského Queenslandu, odkud pochází nejvíce zpráv o jeho pozorování. Ve výzbroji vědeckého týmu jsou drony i fotopasti – právě ty by měly zajistit nejvíce údajů.

Výzkum začal na počátku dubna, na okamžité výsledky se však netěšte – fotopasti totiž zachytí všechna zvířata, která se v jejich okolí budou pohybovat; vědci pak budou stovky a možná i tisíce hodin materiálu nejméně jeden rok vyhodnocovat a zpracovávat.

Vakovlci vymřeli ve třicátých letech dvacátého století, poslední zemřel v zoologické zahradě roku 1936. Je však možné, že v odlehlých oblastech Austrálie tato zvířata přežila. Soudí se tak podle těch, kdo je v posledních letech údajně viděli. Většina těchto osob je totiž velmi důvěryhodných, jde o vědce, biology i strážce chráněných oblastí.

Navíc se právě v této oblasti světa v poslední době objevilo rovnou několik případů, kdy tu vědci našli již dávno „vymřelá“ zvířata; jen vloni to byli například divocí psi na Nové Guineji či vzácný druh nočního papouška v kontinentální Austrálii. O obou druzích zvířat si přitom vědci mysleli, že vyhynuly již před mnoha lety. Pokud je to případ i vakovlka, můžeme se těšit na velkou radost – ale také starost. Jestliže toto zvíře, které má Austrálie v erbu, opravdu ještě žije, je prakticky jisté, že se ho vědci pokusí za každou cenu zachránit – a to bude stát nejen mnoho práce, ale také financí.

Kdo vyhubil vakovlka?

Vyhynutí vakovlků bylo dlouho spojováno s nemocí podobnou psince, která poslední kusy vakovlků decimovala, ale tým vědců Adelaidské univerzity prokázal, že nemoc rozhodně nebyla hlavní příčinou. "Mnoho lidí věřilo, že pouze lov nemohl vakovlky vyhubit, a že tudíž musela existovat nějaká epidemie neznámé nemoci, která je za jejich vyhynutí odpovědná," řekl vedoucí výzkumného týmu Thomas Prowse, jehož studie byla zveřejněna v posledním čísle časopisu Journal of Animal Ecology.

My jsme zjistili, že dokážeme vytvořit simulaci vyhynutí bez nutnosti zahrnout nějakou záhadnou chorobu," dodal. Prowseho tým vytvořil modely, v nichž ukázal, jak příjezd evropských chovatelů ovcí v mnoha ohledech ovlivnil život vakovlků včetně lovu za odměnu v letech 1830 až 1909. Kvůli lidskému lovu klokanů, kteří představovali hlavní kořist vakovlků, klesaly také zdroje jejich potravy.

"Dokázali jsme, že negativní dopad evropských osadníků byl dost velký na to, že druh i bez jakékoli epidemie nemohl uniknout vyhynutí," dodal Prowse. V Životě zvířat Alfreda Edmunda Brehma je vakovlk popsán jako nejnebezpečnější vačnatec a savec v Austrálii, kde mu říkali tygr křovin. V tlamě měl 46 zubů a dokázal ji rozevřít do 170 stupňů, takže jeho rozevřené čelisti tvořily téměř přímku.

Text: MK