Planeta opic na spadnutí? Šimpanzi už hlídkují a používají lidskou válečnou taktiku
Tříleté pozorování primátů z Pobřeží slonoviny přináší fascinující zjištění. Tady chybějí už jen koně, ztracení astronauti a socha Svobody v písku.
V národním parku Taï na území Pobřeží Slonoviny sledovaly týmy vědců z univerzity v Cambridge a institutu Maxe Plancka chování dvou velkých skupin šimpanzů. Jde o znesvářené tlupy, které si teritoriálně konkurují a u společných hranic dochází k mnohdy až krvavým potyčkám. Na tom by nebylo nic neobvyklého, skupiny primátů spolu bojují odnepaměti, jenže šimpanzi z Taï začali využívat taktiku, která byla dosud pozorována pouze u lidí.
Mohlo by vás zajímat: Planeta opic je o krok blíž: rozumíme jazyku šimpanzů!
Posílají hlídky
Jak popisuje magazín IFL Science, skupiny šimpanzů sledují pohyb svých protivníků, takticky se snaží dostat na vyvýšená místa, aby měly lepší rozhled a neváhají vysílat na obchůzky několikačlenné hlídky. Informace byly zjištěny na základě pečlivého zkoumání dat z GPS modulů a pohybu 58 šimpanzů. Právě hlídky zarazily vědce nejvíce, protože jde o velmi organizovanou záležitost s jasným cílem, jehož součástí je i získávání informací a jejich následné předávání v rámci stanovené hierarchie ostatním.
Podle zjištění vedoucího studie, biologa Sylviana Lemoina, mají navíc šimpanzi cit pro závažnost ohrožení vlastního teritoria na základě informací o počtu znepřátelených šimpanzů a vzdálenosti od hranic. Lemoine uvedl, že pokud se členové druhé skupiny nacházejí ve vzdálenosti alespoň 500 metrů, existuje 40procentní šance, že útočící skupina pronikne na cizí území. Šance pak procentuálně roste se vzdáleností druhé skupiny, což se může zdát jako banální, ale Lemoine za tím vidí možnost sledovat zárodek lidského válčení.
Představuje si, že právě takhle i pokročilejší vývojové větve primátů – tedy včetně našich přímých předků – postupovaly před miliony let a je pravděpodobné, že vývoj šimpanzů může probíhat podobně. Jediný háček tkví v tom, že výraznější výsledky evoluce uvidí až naši velmi vzdálení potomci.
Zdroj: IFL Science, PLOS Biology