Šimpanzi bonobové milují sex a záporáky. Podobají se o to více člověku?

Zvířata jako lidé?

Jakákoli antropomorfizace zvířat je z vědeckého hlediska nesprávná a zavádějící. Být pomalý jako želva, chytrý jako opice, hloupý jako osel či špinavý jako prase nic neříká o zvířecích vlastnostech, ale mnohé o člověku. Přesto až příliš často hledáme lidské vlastnosti u zvířat a v rámci kultur se míjíme. Jeden příklad za všechny: vepřové je maso u nás vyhledávané (copak nemáte rádi libovou šunku?), ale muslim by ho do úst nevzal. To si raději pochutná na skopovém, které u nás zrovna nefrčí.

V cirkusech se naši nejbližší příbuzní, lidoopi, často předváděli coby „cirkusové“ náhražky lidí. Na druhé straně docházelo v laboratořích behaviorálních biologů k pokusům, během nichž se hledaly paralely mezi jednotlivými primáty (kam patříme i my). Jeden z posledních ukázal rozdíl mezi „dobrými“ a „zlými“ šimpanzi.

Jablko od záporáka

Pro laika je šimpanz jako šimpanz, primatologové ale rozeznávají šimpanze učenlivého a bonoba, což jsou velmi blízcí příbuzní – z evolučního hlediska vlastně bratranci. Zdálo by se, že by zálkadní chování měli mít stejné ale na základě „hry o jablko“ se ukázalo, že tomu tak není.

Dovolte malou odbočku směrem ke člověku, který má jak s bonobem (Pan paniscus) , tak šimpanzem (Pan troglodytes) učenlivým, společného předka. Už malé dítě prý dokáže rozeznat hrubiána od klaďase, člověka který pomáhá od člověka, který ubližuje. A bezesporu i v rámci pudu sebezáchovy inklinuje k tomu prvému. Může u něj hledat ochranu nebo alespoň snižuje riziko úrazu, ústrku či úhony. Podobné to má i šimpanz učenlivý, byť bonobo je velmi „sociálně vstřícný“, neútočný, rozmíšky řeší raději usmiřovacím sexem – skoro by se mohlo říct, že tlupy bonobů jsou mezi opicemi jakési hippie komunity. Série pokusů v útulku Lola ya Bonobo v Demokratické republice Kongo ukázala bonoby v naprosto jiném světle. V rámci pokusu „sledovali například animaci, na níž si postavičky buď pomáhaly, nebo škodily. Když si pak mohli vybrat, od které z postaviček si vezmou jablko, brali si je od záporného hrdiny. Zřejmě v něm vidí dominantního jedince, kterého je dobré mít na své straně,“ cituje v časopise Vesmír Ondřej Vrtiška výzkum publikovaný v prestižním časopise Current Biology.

Znamená to něco pro člověka? Pokud bychom nechtěli sáhnout k oné antropomorfizaci, tak to neznamená nic. Máme sice s lidoopy v rámci společné evoluce stejného předka, ale jako druh se už nyní vyvíjíme samostatně. Na druhou stranu se i v evoluci lidských společností ukazuje občasná „touha“ po vůdci, který sice je „záporák“, ale drží v ruce jablko a moc.