Šiitake – kladivo na rakovinu?

Houževnatá šiitake

The American Journal of Chinese Medicine, mezinárodní odborný vědecký časopis porovnávající metody západní a východní medicíny, vydal v roce 2011 článek s názvem Efficacy and Safety of Orally Administered Lentinula edodes Mycelia Extract for Patients Undergoing Cancer Chemotherapy: A Pilot Study. Téma skvěle odpovídá zaměření časopisu. Zatímco našinec považuje houževnatec jedlý (Lentinula edodes) za dřevokazný druh s možnými léčivými účinky, které je nejprve prokázat na složitých studiích, v Asii, konkrétně Číně a Japonsku, kde je houba doma, se se její léčivé účinky nezpochybňují už po dlouhá staletí. Historický záznam z roku 199 n. l. například uvádí jeho používání kmenem Kjúšú, který ho nabídl císaři Chuaiovi.

Houževnatce jedlé najdeme v přírodě jihovýchodní Asie a Japonsku jak na živých stromech, tak na padlém a rozkládajícím se dřevě listnáčů. Jeho klobouk s bílými až žlutavými lupeny je shora zbarven v různých odstínech hnědé, dosahuje průměru až 20 cm. „V současnosti rozeznáváme podle vzhledu plodnic dva základní typy šiitake: typ Donko, který má výrazně rozpraskaný povrch klobouku, silnější vrstvu dužiny a je mnohem kvalitnější a dražší. Druhý, poměrně levný typ, se nazývá Koshin. Má méně rozpraskaný klobouk a dužina je znatelně tenčí,“ píše Barbora Hrubá ve své bakalářské práci.

Podle množství prodejů a ploch, na kterých se pěstuje, patří houževnatec mezi nejčastěji pěstované houby na světě. Není divu, jedná se o vskutku chutnou a v jihovýchodní a jižní Asii poměrně běžnou houbu. S jeho pěstováním před několika tisíci lety začali Číňané a následoval „mykologicko-agrární“ rozmach přes Tchaj-wan a Japonsko do celé řady dalších zemí.

Protože spoléhat na to, že spory hub si špalek, jenž měl sloužit jako podklad, najdou samy, bylo poněkud nejisté, sáhli „houboví sadaři“ k tomu, že potírali houbami dřevo v naději, že se na něm spory uchytí. Japonské jméno Shiitake je odvozeno od názvu kaštanovníku druhu Castanopsis cuspidata. Právě naočkované špalky tohoto kaštanovníku slouží k masivnímu pěstování, který v případě Japonska a Hongkongu činí 100 000 tun ročně.

Kladivo na rakovinu

Vědci zabývající se obsahovými látkami v houževnatci odhalili, že mimo jiné se v něm nalézá glukan lentinan, což je substance omezující vlivy radiace na lidský organismus a zároveň působí proti rakovinnému bujení. Další složka, alkaloid eritadenin, zase snižuje hladinu cholesterolu v krvi a má protivirovou aktivitu.

Není divu, že ačkoli dávní Japonci a Číňané neznali přesný mechanismus kladných účinků, neváhali je využít. Léčebné postupy se z asijských tradičních lékáren začaly dostávat k podrobnému zkoumání do (nejen) evropských a amerických laboratoří. „Na protinádorovém účinku se podílí řada mechanismů – aktivace imunitního systému, především zvýšení aktivity makrofágů, neutrofilů a NK buněk, inhibice angiogeneze, ovlivnění buněčného cyklu a indukce apoptózy. Protinádorový účinek houževnatce byl zjištěn proti různým liniím nádorových buněk,“ píše Zdeňka Navrátilová z katedry botaniky Přírodovědné fakulty v Praze.

V praxi se tak ukazuje, že nelze mávnutím ruky odmítnout tradiční čínskou medicínu, byť používá tak bizarní ingredience, jako je rohovina z nosorožčích rohů. V tomto případě je efekt stejný jako používat keratin z ostříhaných nehtů na nohou. Ale v případě houževnatce by západní medicína měla zpozornět.

Text: Topi Pigula