25. září 2022 06:00

Byli šavlozubí tygři skutečně obávanými predátory? Podívejte se, jak mohl vypadat jejich lov

Ikoničtí tvorové s dlouhými zahnutými zuby mohli být jedněmi z nejobávanějších predátorů své doby. Nebo se také mohli stravovat jiným, méně prozaickým způsobem.

Děsivě vypadající šelmy se vyskytovaly prakticky po celém světě. Jejich pozůstatky z období před 13–2 miliony lety jsou k nalezení v Evropě, Asii, Africe i severní Americe. Ve všech těchto částech světa se Machairodontinae, jak zní oficiální název tohoto zvířete, vyvíjeli nezávisle na sobě. Nejznámější z nich je rod smilodonů, známých šavlozubých koček.

Dlouhé tesáky

Šavlozubí smilodoni byli charakterističtí právě svým párem dlouhých, zahnutých tesáků, které byly ze stran zploštělé a na kraji lehce zoubkované. V dolní čelisti byly špičáky malé, nebo zcela chyběly. Zároveň smilodon dokázal rozevřít čelisti skoro dvakrát více doširoka než dnešní lev.

Na první pohled se tedy zdá, že si smilodon mohl troufnout na daleko větší kořist než byl on sám. Jak ostatně můžete ostatně vidět i v dokumentu Obři doby ledové na Prima ZOOM. Poslední výzkumy nicméně naznačují, že šavlozubá šelma zase takovým predátorem nebyla.

Zřejmě byli mrchožrouty

Zprvu se vědci domnívali, že smilodon svými dlouhými zuby pronikl kořisti do měkké části krku, čímž jí přerušil artérii a dýchací cesty. Podle dnešních výzkumů se ale usuzuje, že smilodon byl spíše mrchožroutem. Špičáky jsou totiž tak zakřivené, že smilodon nemohl zasáhnout kořist hlubokou bodnou ranou. Mohl ji jimi rozpárat nebo rozříznout. Navíc neměl moc výbavu pro rychlý běh. Podle fosilních nálezů měl smilodon poměrně krátké nohy a zároveň velkou tělesnou stavbu, mohl vážit až 400 kg. Jeho hlavní kořistí ovšem skutečně mohli být velcí tlustokožci. Právě jejich vyhynutí pak mohlo pro smilodony znamenat začátkem konce.

Zdroj: Wikipedie / National Geographic Society / The Ecologist

Filip Šula

Redaktor FTV Prima, Prima ZOOM

Všechny články autora

Populární filmy na Prima Zoom