Psi rozlišují cizí jazyky. Co se s nimi děje, když slyší nesmysly?

Poté, co se neuroetoložka Laura Cuaya přestěhovala z Mexika do Budapešti i se svou border kolií jménem Kun-Kun, začala přemýšlet nad tím, co někdy napadlo asi každého z nás: „Dokáže pes zaznamenat cizí jazyk? A pozná, když na něj jen prázdně žvatláme?“ Zatímco většina z nás nad podobným dotazem jen pokrčí rameny, Cuaya dala dohromady tým vědců a pustila se do experimentu, který měl přinést odpověď.

Jak pes vnímá rozdílný jazyk?

Zveřejněná studie na webu ScienceDirect byla založena na skenech různých druhů psů pomocí magnetické rezonance. Psům ve věku od 3 do 11 let byly pouštěny promluvy v jejich obvyklém a následně i cizím jazyce, zatímco vědci sledovali, jak psí mozek na tyto podněty reaguje. Aby toho nebylo málo, ozkoušeli vědci i reakce psů na nesmyslná slova. Celkem se testování účastnilo 18 psů, mezi nimiž bylo i pět zlatých retvívrů, dva australští ovčáci, jeden labradoodle, kokršpaněl a tři psi se smíšeným původem. Psi byli rovněž vycvičeni tak, aby dokázali skenování magnetické rezonance v klidu vydržet. Psi také měli možnost kdykoli odejít, čímž bylo zaručeno jejich klidové stadium a soustředění na hlasové projevy.

Osmnáct exemplářů, z nichž dva byli zvyklí na španělský jazyk a zbytek na maďarštinu, poslouchalo ženský hlas, který jim četl pasáže z knihy Malý princ. Nejprve jim byla čtená španělská verze, následně maďarská. Poté hlas přešel do nesmyslných slov. Vědci mezitím sledovali, která část mozku se na skenu bude v daný moment rozjasňovat. Ze sledování jasně vyplynula rozdílná aktivita ve sluchové kůře mozku ve chvíli, kdy se na psy mluvilo v neexistujíccích slovech. Zároveň mozek vyvíjel aktivitu v jiných oblastech, pokud neposlouchal svůj obvyklý jazyk.

Podle Attily Andicse, vrchního etologa z Eötvös Loránd University v Budapešti se jedná o velmi zajímavý výsledek. Jednalo se totiž „o první neopičí druh, u kterého jsme vykázali spontánní jazykovou schopnost. Bylo to rovněž poprvé, co jsme ji lokalizovali a ukázali jsme, kde se tyto kombinace jazyků projevují v mozku.“

Impozantní je, že psí mozek měl ve sluchové kůře mnohem silnější reakce, pokud zvíře poslouchalo smyšlená slova, než slova existující. A to i v případě jazyka, na který nebyl zvyklý. Pes zkrátka dokázal rozeznat, že se jedná o jazyk, jenž je skutečně ve světě používán a není pouhým blábolivým spojením písmen a slov. Psi také velmi vnímají rozdíly mezi jazyky, což prokazují skeny, které vykazovaly rozdílnou aktivitu v sekundární sluchové kůře. „Každý jazyk má své zákonitosti. Naše výsledky naznačují, že je psi během života s člověkem vnímají,“ doplnil další z členů týmu Raúl Hernández-Pérez. „Psí zkušenost je velmi obdobná té, kterou známe u nemluvňat, která také dokážou spontánně rozlišovat mezi jazyky, než se naučí mluvit,“ řekl Andics pro CNN.

Roli zřejmě hraje domestikace

Experiment rovněž ukázal, že velkou roli v rozlišování hraje zkušenost a stáří psa. Pokud byl totiž pes dobře trénovaný a zkušenější, jeho mozek dokázal lépe oba jazyky odlišit. Psi navíc podle Andicse dokážou citlivě vnímat rozdíly v intonaci lidské řeči, takže mozek nakonec nerozlišuje jen co psovi říkáme, ale dokonce i jakým způsobem mu to říkáme. Nabízí se tedy logicky otázka, jakou roli hraje ve vnímavosti psů vůči jazykům jejich domestikace, která trvá již tisíce let. Na to však vědci odpověď zatím nemají.