Proti puchu skunků se dá bojovat houbami

Skunk má smrad, který může i zabít

Skunk má pachové žlázy umístěné u řitního otvoru. Pižmo, o němž je řeč, je směsí chemikálií přírodního původu, obsahující hlavně thioly, což jsou sloučeniny síry, a jako takové mohou mít na živé tvory doslova devastující účinky. Vysoká koncentrace thiolů ve skunkčích žlázách může u člověka vyvolávat pocity na zvracení a citlivější jedinci mohou i omdlít. Navíc zápach může přetrvávat i několik týdnů. Skunkové jsou překvapivě vynikající a přesní střelci a při svém útoku navíc cílí na nejzranitelnější část nepřítelova těla, a to jsou oči. Pravděpodobnost, že se opravdu trefí, hraničí téměř s jistotou a následky mohou být nečekaně drsné a spojené s dočasným oslepnutím.

Z odborné literatury vyplývá, že skunk je schopen zasáhnout cíl velikosti lidského oka na vzdálenost až 2 m a lidskou postavu zasáhne i na vzdálenost 2x delší. Zdá se ale, že podle studie publikované 26. července tohoto roku v Journal of Natural Products se začíná blýskat na lepší časy. Vědci totiž objevili látku, která dokáže přinejmenším tyto nepříjemné pachy neutralizovat.

Perikosin – chemické požehnání z přírody... a hub

Houba rodu Tolypocladium (česky housnice) vytváří podle vědeckého týmu z University of Oklahoma tzv. perikosin, který při reakci s látkami obsahujícími síru velmi účinně eliminuje jejich zápach. Pižmo skunků není výjimkou. Tato skutečnost vede vědce k závěru, že houba využívá perikosinu ke zmírňování negativního účinku nežádoucích látek v přírodě. „Zatím jsme nikdy nepozorovali u hub tak účinnou formu chemické obrany,“ popisuje Robert Cichewicz, který se na University of Oklahoma zabývá studiem přírodních produktů a drog. Vědci zpočátku pěstovali houby rodu Tolypocladium společně s jinými houbami, o nichž věděli, že uvolňují do svého okolí látky obsahující síru. Produkovaný perikosin dokázal tyto látky účinně eliminovat. „Položili jsme si tedy otázku, zda by perikosin mohl pomoci účinně zmírňovat zápach skunkova pižma,“ říká Robert Cichewicz. „Látku stejného složení, jako je pižmo skunků, jsme nalili do nosního rozprašovače a aplikovali na povrch látky. Kupodivu po přidání perikosunu, zápach zmizel.“

Zapáchající látky produkované análními žlázami skunků jsou velmi přilnavé a na zasaženém povrchu zůstávají po velmi dlouhou dobu. Běžné látky jako prací prostředky nebo mýdla je nedokážou odstranit. „Výsledky dalších testů poukazují na skutečnost, že by to mohl být právě perikosin, jenž se zdá šetrnější a neagresivní k povrchu kožních i očních tkání obratlovců a nemusel by způsobovat jejich podráždění,“ popisuje Cichewicz a dodává: „Bylo to velmi vzrušující bádání. Věřím, že jsme z čistě přírodních zdrojů získali látku, která umožní eliminovat jinak velmi nepříjemný zápach.“

Text: David Hainall