Poznáte žraloka podle zubů? Vědci vysvětlují složitost jejich tvarů
Opravdoví odborníci na žraloky dokážou určit druh jen podle zubů vyplavených na pláži.
Scéna jako z hollywoodského trháku. Žralok zaboří své zuby do oběti a trhá hlavou ze strany na stranu. Jeho pilovité zuby se prokrajují svalstvem. Jenže každý druh žraloka má zuby trochu jiné. Jaký je k tomu evoluční důvod?
Žraločí zuby mají velmi nebezpečnou a velmi negativní pověst. Vypustíme-li žraloky býložravé a zůstaneme u „klasických“ mořských predátorů, jejich zuby leccos prozradí. Během života se jim neustále vyměňují a dorůstají, což je výhoda, kterou by bezesporu ocenil i člověk. Jejich trojúhelníkovitý tvar spolu s ostrými výstupky zajišťuje, že při silném skusu se ostré zuby škubáním prořezávají do hloubky, až vykrojí kus masa. Žraloci neumějí žvýkat, takže si musí ukrojit sousto „tak akorát“. Jenže vědce zaujala různost tvarů a kvalita ostří.
Vědci už dlouho vědí, že při přibližném počtu 400 druhů žraloků jsou často jejich zuby druhově specifické. Výsledky bádání vědců z University of Washington publikované v Royal Society Open Science vycházely ze zajímavého pokusu.
"Když máte všechny tyto různé tvary zubů, měl by pro to existovat funkční důvod. Tato otázka mi přišla zásadní a svým způsobem mě trápila," řekl Adam Summers, profesor biologie a hlavní autor studie. Proto se svými studenty připravil zajímavý pokus imitující žraločí útok. Tři různé typy žraločích zubů přilepili epoxidovým lepidlem na přístroj připomínající motorovou pilu, který se pohyboval v podobném rytmu jako žraloci při svém útoku. Cílem bylo zjistit, jak se který typ zubů osvědčí při „zakousnutí“ do kusu lososího masa. Výsledek pokusu, jenž proběhl v Friday Harbor Labs na ostrově San Juan, odpovídal očekávání, různé zuby krájely maso s různou úspěšností.
„Vědci také zjistili, že některé druhy zubů se otupí mnohem rychleji než ostatní. Dva druhy zubů, které patří žraloku tygřímu a žraloku hedvábnému, se ztupily po pouhých několika průchodech skrz tkáň, což znamená, že není vyloučeno, že tito žraloci si ve volné přírodě musí nahradit zuby pokaždé, když zabijí kořist,“ píše se v materiálech z University of Washington.
Důvodem různorodosti zubů je skutečně evoluční potravinová přizpůsobivost jejich majitelů. Zatímco některé druhy loví menší kořist, kterou polykají vcelku, nemusí mít tedy zuby ani moc ostré ani moc pilovité, jiné by si bez specializovaných zubů neporadily. Žraloci totiž neloví jen ryby či tuleně, ale i želvy, což znamená potřebu dostat se skrz jejich pevný a tvrdý krunýř. Navíc se svalovina při řezání chová jinak než krunýř, což v praxi znamená opětovnou specializaci. Ostatně když pohlédneme do lidských úst, tak naše stoličky vypadají jinak a mají i jinou funkci než přední řezáky.
Žraloci, ne náhodou nazývaní žijícími fosiliemi, obývají světová moře už více než 430 milionů let, takže měli dost času rozrůznit se do mnoha forem a druhů. Od obrovského, převážně planktonožravého žraloka velrybího, až po typického lovce, jakým je například žralok tygří.
Text: Topi Pigula