Pomáhá střílení lvů pro jejich přežití? Názory expertů jsou jednoznačné!

Lovkyně Michaela Fialková - Obrázek 3 Zdroj: FB Michaely Fialkové

Česká republika má kontroverzní „hrdinku“ – Michaelu Fialkovou. Mladá, rozhodně krásná a chytrá dívka zabíjí v Africe zvířata a ještě se tím chlubí. Čechy takhle úmyslně provokuje a zjevně jí to funguje – objevila se už na řadě titulek významných českých časopisů a okupuje i řadu webů.

Při tom všem nadšení/zděšení z toho, co lovkyně dělá, ale zaniká podstata – to nejdůležitější, oč v celé věci jde. O Michaelu Fialkovou totiž nejde vůbec, není důležitá, i když si třeba myslí opak. To opravdu zásadní téma totiž je, zda lov zvířat bohatými západními lovci pomáhá ochraně ohrožených tvorů.

Mladá lovkyně má argumenty velmi logické a dávají smysl. Když se jí server iDnes zeptal „Tvrdíte, že komerční lovci napomáhají k záchraně afrických divokých zvířat. Jak?" Odpověděla: „Jsou protipólem pytláků. Lidé tam žijí v neuvěřitelné chudobě a udělají cokoli, aby uživili rodinu. Nejjednodušší cesta je střelit zvíře. Nejde jen o nosorožce, na černém trhu se vyvažují zlatem třeba i lví kosti. Komerční lovec na vydané povolení zastřelí konkrétní kus a farmáři přinese pořádnou sumu peněz. Za lva klidně kolem milionu korun. Farmář si za ně nekoupí ferrari, ale investujeje do své farmy, zvířat a jejich ochrany. Kdyby na pozemku nebyla farma, tak si tam místní lidé zasadí plodiny a odstraní zvířata, která by jim je sežrala.“

Má lovkyně pravdu a opravdu je to tak jednoduché?

V americkém National Geographicu na toto téma vyšel velký materiál, který naznačuje, že jde spíše o opakování frází lovecké lobby, nikoliv o popis reality. Upozorňuje na některá fakta, která příznivci lovu příliš nezmiňují… Tak například rozsah tohoto byznysu. Nejde totiž o několik izolovaných farem, nýbrž o opravdové obchodní odvětví s obrovským obratem ve výši miliard korun. Fakta: V Jižní Africe je v současné době 160 farem, na nichž pro účely lovu žije asi 6000 lvů, přičemž každoročně je jich zastřeleno asi 1000. Za dospělého samce se přitom platí asi 400 000 korun…

V divočině přitom už dnes žije pouze 30 000 lvů – a potřebují ke svému volnému životu velké množství prostoru. Lví farmy právě v takovém prostředí jsou; je tedy poměrně jednoduché a logické, že zabírají vzácný prostor, kde by lvi mohli žít svobodně, a ne jen „na porážku“. Na druhou stranu příznivci lovu se opírají o silné argumenty: „Každý lev ulovený na farmě, ušetří život lvovi v divočině,“ vysvětlil pro NG předseda South African Predator Association.

Čím dál více vědců ale tomuto názoru odporuje. Známý Chris Mercer, šéf organizace Campaign Against Canned Hunting, si například myslí, že pravdou je přesný opak… „Nejde jen o počet zvířat. Mělo by jít o zachování funkčních a přirozených ekosystémů. Na rančích si koupí divoká zvířata, vypustí je do přírody jen proto, aby je pak nechali zastřelit. To nemá s ochranou přírody nic společného…“

A co myšlenka o tom, že řada zvířat z farem se dostane do přírody, kde obohacuje genetickou rozmanitost tam žijících lvů? National Geographic cituje studii z roku 2012, která vyšla v odborném časopise Oryx. Podle ní nehrají lvi z farem v přírodě žádnou roli – už jen proto, že v ní nepřežívají. Zvířata ze zajetí nejsou schopná přizpůsobit se životu ve volné přírodě.

Co by se stalo, kdyby farmy neexistovaly?

Roku 2012 vyšla v časopise Bio One velká studie, která se tomuto tématu věnovala z různých úhlů pohledu. Podle ní by se v takovém případě zvedl zájem o nelegální lov lvů – neboli o pytláctví.

Současně by se však výrazně zvedly ceny za tuto činnost, takže by počet upytlačených lvů spíše poklesl.

Pravda o kostech

Lovkyně ve výše zmíněném rozhovoru pro iDnes také čtenářům vysvětlila, jak díky lovu mají chudí vesničané co jíst: „Něco sníme my, většinu ale rozdáme místním lidem. Při masivním odlovu se míří na hlavu, takže tělo je nepoškozené a může se odvézt do Evropy, ale maso z komerčního lovu, kdy se střílí na trup, zůstává na místě. Lidé by tu zebru nebo antilopu stejně ulovili a snědli, ale nebyly by tam peníze od lovce. Takhle jsou spokojeni všichni. Lidé mají jídlo, majitel farmy dostane peníze a my máme zážitek z lovu.“

Na jejích slovech není nic nepravdivého, maso opravdu zůstává v Africe a místní se najedí. Ale jsou tu také kosti a o těch už se tolik nemluví… Podle National Geographicu v posledních 10 letech výrazně stoupla asijská poptávka po lvích kostech. „Používají se především v Číně a Vietnamu jako levnější náhražka za tygří kosti – připravuje se z nich víno a další produkty,“ píše NG. „Kosti se rozemelou, rozvaří a pak se míchají s dalšími přísadami, například kozími kostmi, nebo dokonce opiem. Tygři jsou dnes natolik vzácní (v přírodě jich žije méně než 3000), že se poptávka obrátila na lvy.“

Za kosti z jednoho lva můžete ve Vietnamu dostat až 70 000 dolarů, tedy asi 1,4 milionu korun! Podle Potgietera slouží k nasycení asijského hladu po kostech právě lvi z jihoafrických farem… Proč je to problém? Protože podle analytiků se takto udržuje zájem o tuto vzácnou ingredienci – kde je nabídka, stoupá i poptávka… Důsledkem je podle Chrise Mercera zvýšený zájem o kosti lvů žijících v přírodě – který pomáhají utišit pytláci. „Tradiční čínská medicína věří, že kosti opravdu divoce žijících zvířat mají lepší účinky než od těch, která žijí na farmách,“ řekl pro NG.