Nejstarší jezero světa ukrývá kanibaly a objevují se na něm záhadné kruhy
Jezero staré okolo 25 milionů let a hluboké 1 700 metrů obsahuje pětinu veškeré sladké vody, která se nachází na povrchu Země a není trvale zmrzlá. V jeho hlubinách se to životem jen hemží… a někdy i vře.
Jezero Bajkal se nachází na jihovýchodní Sibiři. Někteří mu sice říkají ruské Galapágy, ale pravdou je, že jde o naprostý přírodní unikát. Nejenže je nejstarším jezerem na Zemi, ale také nejhlubším. Jeho hloubku odborníci změřili na 1642 metrů, což znamená, že by se do něj na výšku vešla naše nejvyšší hora Sněžka.
Všechno tohle pochopitelně znamená, že se uvnitř Bajkalu nachází taky úplně jedinečný ekosystém. Zhruba 80 procent zdejších rostlin a živočichů nenajdeme nikde jinde na planetě. A nebavíme se zrovna o drakovi jménem Lusud-chan, který podle legendy jeho temné vody obývá. Spíš to platí pro podivuhodné ryby holoměnky.
Rybí kanibalismus
Holoměnka bajkalská (Comephorus baikalensis) a holoměnka Dybowského (Comephorus dybowskii) jsou celkem drobné rybky s průsvitným tělem. Místní jim říkají golomjanky. Jsou to asi 20 centimetrů dlouhá, éterická stvoření, která obývají celý vodní sloupec jezera. Najdete je tedy jak na mělčině, tak u dna. Jsou tím pádem jedinými sladkovodními rybami na světě, které žijí tak hluboko. Ale abychom byli fér, je pravda, že žádná jiná sladkovodní ryba nemá tak hluboký „rybník“.
Čtěte také: Medvědice s mláďaty napadla muže na Slovensku. Čekalo se to, kroutí hlavou místní
Jejich jídelníček se skládá z planktonu, larev a korýšů, ale nepohrdnou ani vlastním potomstvem. Tělo mají dokonale uzpůsobené extrémním podmínkám. Nemají šupiny a díky vysokému obsahu tělesného tuku a porézním kostem mají téměř neutrální vztlak. Také jim chybí plynový měchýř. Obojí je důvodem, proč bez problémů snáší obrovské tlakové rozdíly. U holoměnky bajkalské tvoří rybí olej dokonce 38,9 % hmotnosti těla!
Jejich oči jsou také zvláštní. Podle odborníků jsou podobně jako hlubokomořské ryby extrémně citlivé na světlo, takže vidí i v hlubinách. Daní za to ale je, že vnímají jen stupně šedi.
Podivné kruhy mátly vědce i řidiče
Bajkal ale není fascinující jen díky unikátním živočichům, donedávna ho zkoumala i NASA. Bylo to kvůli podivuhodným ledovým prstencům, které se na něm objevují, když zamrzne. Jsou tak obří, že je zachytily i satelity. Jenže z povrchu jezera skoro vidět nejsou, což představuje riziko pro řidiče, kteří si přes hluboce zamrzlou hladinu přes zimu zkracují cestu.
V roce 2020 konečně NASA ve spolupráci s mezinárodními vědci našla odpověď. Ukázalo se, že pod ledem vznikají hlubinné víry s teplejší vodou, které se točí po směru hodinových ručiček. Uprostřed víru je proud slabý, a proto tam led zůstává pevný, ale na okrajích je silnější a narušuje povrch. Vznikají tak jasně ohraničené kruhy. Jediné, co se zjistit nepovedlo, je, proč tyhle víry vznikají. Odborníci ale mají za to, že v tom svou roli mohou hrát přítoky řek.
Zdroj: Earth Observatory NASA, ASLO, Armatus Oceanic, Springer Nature
Video, které jste mohli minout: Skákavka je nelítostným lovcem jiných pavouků. Podívejte se na její geniální taktiku.