Mezi nejchytřejší zvířata planety patří i chobotnice, šimpanz nebo slon

Člověk sám sebe považuje za nejinteligentnějšího tvora planety a zástupce zvířat porovnává se svými intelektuálními schopnostmi. Proto je schopen o jednom říct, že je vůl nebo osel, a nemyslí tím, že by byl pracovitý nebo umíněný. A oslovení „opičáku“ taky málokdo vezme jako lichotku. Podívejme se na „nejinteligentnější“ zvířata trochu zblízka.

Vrány: Na velikosti nezáleží

Díky schopnosti „mluvit“, tedy vytvářet zvuky připomínající konkrétní slova v lidské řeči, považujeme za inteligentní papoušky. Pravdou je, že jejich pestrobarevné peří nám poněkud zkresluje pohled na ně. Krkavcovití, kteří jsou srovnatelně inteligentní, jsou souputníci čarodějnic, zatímco papoušci byli dary králů.

Jeden z nejznámějších pokusů testující inteligenci krkavcovitých spočíval v tom, že byl havranům předložen válec do půli naplněný vodou, na jejíž hladině plavalo chutné sousto. Havrani velmi rychle přišli na to, že házením kamínků do válce zvednou hladinu natolik, že se k potravě dostanou. Ještě větší inteligenci prokázaly straky, které přišly na to, že má smysl házet kamínky, ale ne kousky korku, které zůstanou plavat na hladině. Badatelé tvrdí, že i když mají krkavcovití ve srovnání například s lidoopy skutečně malý mozek, inteligencí se jim vyrovnají. Studie uveřejněné v Royal Society Open Science tvrdí, že na absolutní velikosti mozku nezáleží. Na celou sérii pokusů se můžete podívat zde.

Tohle byste do vrány neřekli

Video pod tímto odstavcem je tím nejúchvatnějším důkazem komplexního myšlení vran. Aby se vrána dostala k jedinému kousku potravy, musí malým klacíkem dostat z klícek několik kamenů, které vhodí do konkrétní krabičky, aby si otevřela cestu k delšímu klacíku a tím teprve dostane sousto k sobě.

Chobotnice: kokosové brnění

Chobotnice druhu Amphioctopus marginatus přišla na to, že když se schová do půlky kokosového ořechu tak, aby se s ním přiklopila, nehrozí jí nebezpečí shora. A když spojí dvě poloviny k sobě tak, aby se uvnitř uzavřela, tak je chráněná ze všech stran.

Co se týče velikosti mozků, tak chobotnice mezi bezobratlými nemají sobě rovného. Pokusy ukázaly, že dokážou nejen používat předměty coby nástroje, ale že i rozeznávají jednotlivé lidi podle jejich povahy. Jak se píše v časopise Mensa: „Pro chobotnici není problém napodobit chování různých jiných živočichů podle své potřeby, a to i těch, kteří jsou svojí stavbou těla zcela odlišní. Zvládne se hravě ‚proměnit‘ třeba v kraba, hada, rejnoka nebo různé ryby včetně placatého platýse či vějířovitého jedovatého perutýna. Přijde-li na to, změní se v list, řasu, korál, sasanku, podmořskou houbu nebo prostý kousek skály.

Chobotnice umí napodobit nejen mimiku, pohyby a chování, ale i samotný vzhled. Funguje to tak, že její mozek vydá povel svalům, aby vztyčily bradavkovité papily a tím změnily povrchovou strukturu z hladké kůže na drsnou. Ve stejné chvíli může pomocí rozsáhlé soustavy pigmentů (síti chromatoforů) změnit barvu těla tak, aby dokonale splynula s okolím.

Pokud si říkáte, že toto dokáže chameleon taky, tak vězte, že chobotnice se takto umí maskovat i při rychlejším pohybu. To vše jí umožňuje právě její vyšší inteligence, kterou podle vědců získala k ochraně před predátory, když během evoluce ztratila svou původní ulitu.“ Mimochodem, věděli jste, že chobotnice má tři srdce?

Delfín: zbraň i miláček

Delfín je dostatečně chytrý na to aby se naučil umisťovat magnetické miny na nepřátelská plavidla či napadat cizí potápěče, kteří se chystají provést sabotáž nebo útok pod hladinou přístavu. Zároveň proskakuje kruhy a „tančí na povel“ v mořských zábavních parcích.

Jedním ze způsobů, jak vědci měří inteligenci, je test zrcadlového sebepoznání. Myšlenkou tohoto testu je určit, zda zvíře dokáže rozpoznat samo sebe před zrcadlem. Samotný test je jednoduchý. Ve spánku se na zvíře umístí barevné značky. Poté se do prostoru umístí zrcadlo tak, aby se zvíře vidělo. Pokud se zvířata rozpoznají, projeví známky pokusu o odstranění známek ze svých těl.

Tento test byl proveden na mnoha druzích od opic přes slony až po delfíny. „Mnoho zvířat tímto testem neprochází. Když vidí svůj odraz v zrcadle, myslí si, že je to další zvíře jeho druhu, a buď utíkají, snaží se s cizincem bojovat, nebo jej vyděsit. Když vědci umístili značení na delfíny, vodní tvorové zkoumali šmouhy v jejich odrazech. Jinými slovy, věděli, že označení patří jim a ne nějakému jinému zvířeti; věděli tedy, že delfín v zrcadle jsou oni,“ píše server popsci.com kladoucí důraz na popularizaci vědy.

Americký Filozof Thomas White přišel se zajímavou myšlenkou. Vzhledem k delfíní inteligenci navrhl, aby se označovali nikoliv za zvířata, ale za „nelidské osoby“. Podle něj a některých dalších filozofů splňují to, co filozofové od osob požadují: Jsou živí, uvědomují si své prostředí, mají emoce a charakter. Zejména poslední faktor je odlišuje od jiných jedinců stejného druhu. Delfíni mají své kamarády v rámci hejna stejně tak jako outsidery.

Slon umělec

Slon držící v ruce štětec maluje z jednoduchých čar reálný výjev z každodenního života. Mahut mu jemným, nenápadným pohybem chobot se štětcem vede, nicméně výsledný obraz je i tak udivující. Sloni zvládají pestrou škálu dovedností a psychologických jevů. Umějí používat nástroje, například používají větve k odhánění much a cítí smutek. Dokážou spolupracovat a chovat se altruisticky.

Dále mají výbornou paměť a poměrně velkou sebereflexi. Ne nadarmo je vědci považují za jedny z nejinteligentnějších tvorů planety. Jsou schopni nejen rozeznávat různé emoce obsažené v lidské řeči (hněv, radost), ale i různé lidské jazyky.

„Zdokumentovali jsme způsob výroby nástrojů slony a… z hlediska výroby nástrojů patří sloni do stejné skupiny jako lidoopi. Díky tomu, že mají k dispozici velký objem mozkové kůry pro kognitivní zpracování, přesahují v tomto směru kterýkoli druh primáta,“ píší autoři podrobné studie s názvem Cognitive behaviour in Asian elephants: use and modification of branches for fly switching.

Šimpanz zvaný učenlivý

Lidoop šimpanz musel přijít biologům jako úžasně chytré zvíře, když mu jako druhové jméno přidělili přívlastek učenlivý. Ostatně Planeta opic, jakkoliv jde o filmovou nadsázku, jasně ukazuje, že šimpanze není radno podceňovat.

„Primatologové z univerzity v Kjótu vycvičili dospělé samice šimpanzů v jednoduché počítačové hře. Na obrazovce se nakrátko objevují různě rozmístěná čísla od jedné do devíti a vzápětí je nahradí bílé čtverečky. Úkolem testovaného je označit čtverečky v pořadí, v jakém šla skrytá čísla po sobě. Když vědci naučili stejnou hru i potomky těchto samic, dosahovali mladí šimpanzi lepších výsledků než jejich matky. Přeborníkem byl mladý sameček Ayumu. Toho vědci postavili proti vysokoškolákům. Ayumu je na hlavu porazil. Exceloval především v případech, kdy byla čísla na obrazovce vidět jen na dvě desetiny sekundy,“ píše popularizátor vědy Jaroslav Petr na serveru osel.cz, přičemž čerpá ze studie, která vyšla v respektovaném magazínu Current Biology.

Ve světě se objevily snahy přiřknout lidoopům lidská práva, dokonce přeřadit je z rodu Pan, tedy šimpanz, do rodu Homo, tedy člověk. I šimpanzi se bez problémů poznají v zrcadle, umí používat nástroje a mají celou škálu „lidských emocí“, jako je žárlivost či nenávist. Dokážou spolupracovat a vytvářet poměrně složité lovecké strategie. Zkrátka se člověku v mnohém vyrovnají, a jak ukazuje počítačová hra, občas ho i překonají.

Ať už za nejchytřejší zvíře zvolíme jakékoliv, asi bychom na stupni vítězů měli stát i my. Žádné jiné zvíře totiž nezkoumá jiné druhy s takovou pečlivostí a umanutostí jako člověk.