Nečekaní zabijáci: zvířata, do kterých byste to neřekli

Například takový štír smrtonoš. Jméno má sice zabijácké, ale podle vzhledu byste ho na štíra s nejúčinnějším jedem na světě netipli.

Asi deseticentimetrový členovec má "přátelskou" zelenkavou barvu a vyskytuje se v suchých a pouštních oblastech Asie a Afriky (a také v teráriích po celém světě, hazardéři ho rádi chovají). Jed zabíjí poměrně rychle: postižený se začne dusit, nemůže mluvit, potí se, uvolňují se mu svaly (neudrží moč a stolici), přicházejí křeče a udušení kvůli ochrnutí dýchacího centra. Jako bonus si ještě přidejte, že už samotné bodnutí tímto štírem je extrémně bolestivé: podle mnoha lidí je horší než jakékoli jiné bodnutí či uštknutí a někteří postižení po samotném bodnutí upadají do šoku.

Přečtěte si: Top 10: Nejbolestivější bodnutí hmyzu. Škála nepředstavitelných bolestí

Štír. Foto: Wikimedia Commons

Velmi krásně vypadá také had vodnář dvoubarvý. Má krásné žluté břicho, ovšem prohlížet si ho zblízka není příliš bezpečné. Pokud vás takovýto had uštkne, máte zaděláno na extrémně, ale opravdu extrémně ošklivou smrt. Jeho jed totiž jednak – pro jedy typicky – postihuje dýchací cesty a způsobuje paralýzu, ale také postihuje svaly a způsobuje opravdu kruté bolesti. Uštknutý člověk tak zažívá neskutečná muka, a přitom se často téměř nemůže hnout. Cestou k záchraně je první pomoc (masáž srdce a umělé dýchání) a podání protijedu. Bolestí svalů a kloubů vás ale nezbaví ani protijed, a mohou trvat i řadu měsíců. Ale abychom jen nestrašili: když se vodnář brání (neboli není na lovu), většinou své uštknutí nedoprovází sekrecí jedu. Spolehněte se ale na šanci 2:1, že...

Vodnář. Foto: Wikimedia Commons

Zatímco u hadů člověk s jedovatostí tak trochu počítá, u ptáka ji rozhodně nečekáte. Ostatně to, že obyvatel Papuy – Nové Guineje pištec černohlavý je jedovatý, ornitologové taky zjistili náhodou, když se jeden z nich škrábl při vyprošťování ptáka ze sítě... Pištcův jed je nicméně extrémně účinný: zatímco většina jedů laboratorní myš zabije za několik minut, látky uvolňované z pokožky a peří sympaťáka pištce ji zlikvidovaly za pár vteřin. Dobrá zpráva nicméně je, že pro závažnější újmu člověku je třeba, aby se dávka jedu dostala přímo do krevního oběhu (ne tedy na kůži, tu jen znecitliví nebo způsobí brnění) – takový kontakt s ptákem ale běžně nemáte.

Pištec. Foto: Wikimedia Commons

Ohrozit na životě vás může i plž. Měkkýši z čeledi homolicovitých jsou známí krásnými ulitami, nicméně si je celkem efektivně chrání: jsou draví a k boji s nepřítelem používají jed, který "vystřelují" ukrytý v chitinovém zubu proměněném v harpunu. Nejjedovatější příslušníci této čeledi mají tak silný jed, že v případě zasažení člověku přivodí svalovou slabost, ochrnutí a zástavu dechu. Dobrá zpráva je, že pokud postiženému někdo dává první pomoc do příjezdu zdravotníků, je velká šance, že se ho povede zachránit. Špatná zpráva je, že proti jedu těchto plžů neexistuje protijed (nicméně je možné provést kompletní výměnu krve, aby se jed odstranil).

Homolice. Foto: Wikimedia Commons

Do hrocha byste určitě řekli, že je schopný člověka zabít: obrovské zuby a majestátní tělo nějaké to zakousnutí nebo zavalení samozřejmě zvládnou. Možná ale nevíte, že hroch není to pomalé lenivé zvíře, které vídáte v zoo a v dětských animovaných seriálech – je to živočich, který zabije víc lidé než všechna ostatní africká zvířata dohromady. Důvodů je několik: Hroch je teritoriální, takže ho vytočíte jen tím, že se k němu dostanete na vzdálenost, která mu přijde "moc blízko", ani nemusíte provokovat. Hroch celkem rychle běhá, jeho 8 kilometrů za hodinu není tak málo. A navíc je velmi vytrvalý, takže vás vydrží honit fakt dlouho; a když vás dožene, tak je po vás.

Hroch. Foto: Wikimedia Commons

Více o nebezpečných hroších zubech najdete v TOMTO článku