My nechceme sex, říkají tváře opic. Proč?

Kočkodanů existuje spousta druhů. Jsou schopné se mezi sebou křížit – ale krátkodobé uspokojení vede k velkým problémům. Potomstvo, které z těchto svazků vzejde, bývá často neplodné a je tedy pro přežití druhů spíše přítěží.

Vědci už zaznamenaly případy, kdy takhle zanikly celé kočkodaní populace. Tito primáti totiž opravdu žijí v blízkosti jiných druhů kočkodanů, a tak je šance na páření mezi odlišnými rody velmi pravděpodobná. Jenže evoluce je proklatě mazaná – a tak se našel mechanismus, který mezirodovému křížení zabrání. Jak to funguje?

Rody, které žijí v blízkosti jiných, si vyvinuly na obličeji barevné vzory, které v jiných rodech vyvolávají nechuť k páření. Vědci, kteří zveřejnili výsledky své práce v časopise Nature, fotografovali přes 20 různých rodů kočkodanů po dobu 18 měsíců a pak všechny fotky prohnali speciálním programem. Ten zjistil, že rody, které žijí poblíž jiných druhů kočkodanů, si vyvíjejí výraznější rysy, díky nimž kočkodani snadněji rozeznají, že s tímto konkrétním exemplářem není záhodno se spářit.

Podle biologů výrazně bílé nosy, ostře ohraničená obočí a další znaky fungují jako varovná cedule: „Se mnou nepřipadá sex v úvahu…“

Umí kočkodani mluvit?

Mají značně rozvinutou komunikaci. Byl pozorován u některých jedinců primitivní „jazyk“, kdy na určitý zvukový signál reagovali všichni jedinci až na mláďata v tlupě obdobně. Tento akustický signál se však dle oblastí liší. Varování kočkodana obecného žijícího v Senegalu nerozumí kočkodani obecní žijící v Malawi. Pozoruhodné může být i to, že hlídkující jedinec svými projevy přitahuje pozornost dravce a poskytuje tím drahocenný čas ostatním. Úkryt nacházejí nejen v zeleném baldachýnu, ale někteří kočkodani jsou dobrými plavci a před predátory skáčou do vody. Kočkodani talapoini se dravcům dokonce aktivně a mnohdy úspěšně brání. (wiki)