Intoxikace meskalinem: Nádherné halucinace i riziko otravy. Kolik ho smíte vlastnit?

Pod jménem ježunka Williamsova by si málokdo představil tajemnou rostlinu vyvolávající silné halucinace, které používali mexičtí indiáni ke svým šamanským obřadům. Ježunky Williamsovy nepatří mezi velké kaktusy, dorůstají sotva do 12 cm. Na rozdíl od většiny kaktusů nemají ani trny, což usnadňuje jejich přesazování a další manipulaci. Dobře rovněž obrážejí z řepovitého kořene. Proto se mexičtí sběrači snaží odřezávat jen jejich nadzemní část.

Halucinogenní účinky

Základem psychotropního zážitku je alkaloid meskalin, který se do těla dostane pojídáním jak čerstvé, tak sušené rostliny. „Meskalin podávaný ve vhodných dávkách způsobuje daleko hlubší změny ve vědomí než jiná psychofarmaka, je však daleko méně toxický,“ píše Veronika Škrnová ve své diplomové práci.

Dokonale popisuje účinky kaktusů Alberto Vojtěch Frič, který je sbíral přímo v jejich domovině, kde ho nazývají peyotl nebo podle Friče pellote. „Pellote vzbuzuje v lidském těle pocit radosti a utišuje potřebu jídla a pití. Také se objevují barevné přeludy. Živá rostlina je nakyslé, ale značně odporné chuti. Je však osvěžující při velké námaze. Nejenže po ní mizí veškerá únava, ale síly se po ní obnovují, což mohu dosvědčit z vlastní zkušenosti. Podobá se v tom peruánské koce, ale nebolí po ní hlava, ani nepřichází deprese,“ píše ve své knize O kaktech a jejich narkotických účincích.

Na jiném místě popisuje pokusy na dobrovolnících, přičemž všichni se shodují na nepopsatelně krásných obrazových halucinacích, zastavení vnímání vlastní osobnosti a zároveň pocitu obrovské lenosti.

Frič ve své knize shrnuje 4 fáze intoxikace těmito kaktusy.

• Více nebo méně silná nausea (návaly ke zvracení), vzrůstající porucha koncentrace
• Objevení přeludů
• Přeludy trvají a přichází psychopatický stav
• Přeludy pomalu ustávají 5–7 hodin po požití, aniž zanechaly škodlivé následky

Peyotl je běžně k dostání

Kdysi vzácný a tajemný kaktus peyotl je dnes běžně k dostání. Jedinci vypěstovaní v našich podmínkách však neobsahují potřebné množství meskalinu. Nicméně i tak se rostlina dostala do hledáčku českých úřadů. Meskalin je zařazený na seznam návykových látek a jako takový podléhá přísné kontrole. Ježunka Williamsova se dokonce dostala do návrhu, aby bylo držení „halucinogenních“ ježunek zakázané.

Od 200 gramů čerstvé organické hmoty a 25 gramů sušiny těchto kaktusů se dokonce jedná o trestný čin. Podle Martina Švidrnocha z Katedry analytické chemie Palackého univerzity v Olomouci by se tak do rozporu se zákonem dostalo mnoho českých pěstitelů. A to bez ohledu na to, že ve sklenících a na parapetech pěstované kaktusy neobsahují psychotropně významné množství nebezpečného alkaloidu.

Důkazem je fakt, že obchod s ježunkami je na drogové scéně v podstatě nulový, zatímco v Mexiku je kaktus sbírán ve velkém. „Jedná se především o kosmetické a farmaceutické produkty, známé obvykle jako Pomada de Peyote. V nemalé míře jsou rostliny nadále sbírány pro indiánské náboženské obřady. Poptávka převyšuje nabídku a rostlin stále ubývá,“ udává Veronika Škrnová s tím, že důvodem je nešetrný sběr rostlin.

Krom toho, že rostliny pěstované v našich podmínkách mohou způsobit otravy, přičemž zvracení je tou nejmenší komplikací, laik je může zaměnit s podobnými druhy, jakými jsou Lophophora alberto-vojtechii, L. fricii, L. diffusa a L. koehresii. Není bez zajímavosti, že první dva druhy svým odborným pojmenováním vzdávají hold právě botanikovi a dobrodruhovi Albertu Vojtěchu Fričovi.