Krásné, ale smrtící. Nejjedovatější žáby světa

Není žádná náhoda, že právě ta nejkrásnější a nejbarevnější zvířata patří současně k těm zcela nejjedovatějším. Je to jednoduchý přírodní zákon: přírodní marketing.

Když už zvíře investuje energii do toho, aby vyrobilo prudký a často i smrtící jed, musí se snažit i o to, aby to všichni kolem věděli. A tak si tato zvířata vyvinula kromě toxinů i pestré barvy, které říkají: „Bacha, já mám v sobě jed!“

U žab to platí prakticky vždy: Jakmile je žába barevná, je jedovatá. A tyhle jsou z nich jedovaté nejvíc:

Pralesnička strašná

Pralesnička strašná je největší z druhů šípových žab a může v dospělosti dorůst až 55 mm, přičemž samice jsou typicky větší než samci. Kůže pralesničky strašlivé je nasycena alkaloidním jedem. Ty zabraňují nervům v přenášení impulsů a zanechávají svaly v neaktivním stavu smrštění, což může vést k selhání srdce nebo fibrilaci. Alkaloidní batrachotoxiny mohou žáby uchovávat i celé roky poté, co žába přijde o zdroj jedu v potravě, poněvadž jed se neodbourává rychle, a to ani poté, co je přemístěn na jiný povrch. Je známo, že drůbež a psi uhynuli poté, co pouze prošli po papírové utěrce, jež byla jedem napuštěna. Průměrná dávka jedu, kterou má žába k dispozici, je proměnlivá v různých lokacích a liší se i podle druhu potravy. Běžná pralesnička mívá kolem jednoho miligramu jedu, což stačí k zabití 10 000 myší. Taková dávka může zabít deset až dvacet lidí nebo dvou samců slona afrického a odpovídá tak množství 15 tisíc lidí na gram.

Pralesnička azurová

Pralesnička azurová dorůstá průměrně 3–4,5 cm a podobně jako ostatní prudce jedovaté žáby oplývá barvami. Je celá azurově modrá s množstvím černých skvrn. Stejně jako ostatní zástupci čeledi pralesničkovitých si i pralesnička azurová získala svou popularitu díky kožním sekretům plných vysoce účinných toxických látek, které se u ní vyvinuly z důvodu vyšší rezistentnosti mnoha predátorů (včetně hadů a pavouků) ke slabším jedům. Jed pralesniček je často označován dokonce jako nejúčinnější na světě – na jedno stříknutí je schopný usmrtit až 1500 lidí.

Ve skutečnosti si však tyto vysoce jedovaté látky nevyrábí žába sama, ale získává je díky jedovatým živočichům, které požírá. Díky této skutečnosti většinou žáby držené v zajetí jedovaté sekrety postrádají a tudíž nejsou pro člověka nijak výrazně nebezpečné.

Pralesnička dvoubarevná

Pralesnička dvoubarvá je druhou nejjedovatější šípovou žabkou. Pralesnička dvoubarvá má jed o něco slabší než pralesnička strašná, nicméně i pouhých 150 mikrogramů jejího jedu stačí k usmrcení dospělého člověka.

Pralesnička mnohobarevná

Další z pralesniček – tato konkrétně se dá poznat podle mnohem pestřejších barevných skvrn než její příbuzné. Její jed, kromě toho, že je samozřejmě smrtelný, má i další zajímavý efekt: domorodci jím potírají mladé papoušky. Místa potřená toxinem mění barvu, takže papoušci získávají nečekané zabarvení. Tomu se říká jedovaté umění!

Pralesnička tříbarevná

Tato ekvádorská žába disponuje velmi silným jedem, který teď dokázali využít i vědci. Na jeho základu se podařilo vyrobit toxin epibatidin, který se dá využít jako úžasné sedativum. Je totiž až 200krát silnější než klasicky používané morfium…

Pralesnička drobná

Patří k těm méně jedovatým pralesničkám, ale pořád to bohatě stačí na zabití středně velkého savce.

Pralesnička čarokrásná

A další nádherná pralesnička. Žije ve střední Americe a její jed je tak silný, že jakýkoliv zde žijící predátor zemře jen pár minut poté, co ji sežere. Umírá pak ve strašných křečích poté, co mu selže srdce…

Pralesnička pruhovaná

O této drobné žabce se toho ví jen pramálo. Nejčastěji byste ji našli v Kostarice a Panamě a její jed patří mezi ty nejsilnější v přírodě. Vědci ale zatím přesně nepochopili mechanismus, jak tento jed vzniká.

Pralesnička proměnlivá

Tento druh pralesničky je samozřejmě smrtelně jedovatá. Ale navíc se vyskytuje v mnoha podobách, takže ani není jisté, jestli ji vůbec poznáte.

Pralesnička síťkovaná

Tento druh pralesničky se živí prudce jedovatými mravenci. A jejich jed dokáže využít pro výrobu vlastního jedu. Toxin tohoto konkrétního druhu žáby na člověka nestačí, na ptáky a drobné šelmy však ano. A to pralesničce síťkované bohatě stačí…