Had, který drtil a polykal dinosaury

Dinosaury vnímáme jako obrovitá monstra spásající tuny travin nebo jako útočící dravce, jejichž symbolem se stal tyranosaurus rex. Byli to králové své doby, jenže ani král není nesmrtelný. Jeden z predátorů dinosauřích mláďat se plazil po Indii v pozdní křídě a ve zkamenělé podobě se zachoval příběh jeho útoku.

„Hadi jsou na Zemi zhruba 100 milionů let a vědci popsali spoustu zkamenělin vyhynulých hadích druhů. Avšak tento vzorek je poněkud zvláštní. Jedná se o druh Sanajeh indicus, jenž zemřel ležící v dinosauřím hnízdě, zatímco jeho smyčky obklopují tři vejce a tělo mláděte,“ píše Ed Young na vědeckém serveru scienceblogs.com. Had není potrhán nenadále se navrátivším rodičem, což podporuje teorii rychlé smrti během „klidného“ plenění dinosauřího hnízda.

Co se vlastně stalo?

Nejjednodušší výklad je, že jak zvířata, tedy Sanajeh spolu s právě vyklubaným mládětem, tak vejce byla náhle pohřbena v sedimentu. Díky dobře zachovanému fosilnímu materiálu víme, že mládě patřilo mezi sauropodní druhy dinosaurů, což v praxi znamená, že šlo o giganty své doby. Podle času a místa nálezu, přicházejí v úvahu dva z nich. Isisaurus nebo jainosaurus. Oba patřili mezi titanosaury. Slyšíte ve jménu slovo „titán“, což byly v řecké mytologii nejstarší generace bohů. Je tedy jasné, že titanosauři nebyli žádní drobečkové.

„Obrovité velikosti těla (20–25 m) dosahovaly v indopakistánské oblasti zmíněné dva druhy titanosaurů. Taková mohutnost sice může být účinným odstrašujícím prostředkem proti predátorům, ale mláďata jsou náchylnější k predaci a ne vždy se dožila dospělosti,“ píší autoři odborné studie Predation upon Hatchling Dinosaurs by a New Snake from the Late Cretaceous of India. Hadi se objevili na sklonku dinosauří éry a jak vidno, hned dinosaury zařadili coby položku na svůj jídelníček. Navíc tento unikátní nález rozšiřuje geografické hranice prvních hadů.

Scéna, která budí dodnes emoce

Scéna zachycená v kameni by se určitě dala dramaticky zpracovat do některého z budoucích pokračování Jurského parku. Pokojná líhnutí se malých a milých titanosaurků je náhle dramaticky přerušeno vpádem zákeřného plaza, načež všichni vzápětí hynou od příkrovem popele, který k oblakům chrlí nedaleko vybuchnuvší sopky. Ačkoli slova jsou záměrně přehnaná, situace až tak extrémně vyfabulovaná není. Vesnice Dholi Dungri se nachází na okraji Dekánské planiny v západní Indii, kde v pozdní křídě rozhodně o sopky nebyla nouze.

K nálezu fosilií došlo roku 1984, ale na podrobné vědecké zpracování a publikaci se čekalo plných 24 let. Čerstvě vyklubané mládě mělo všehovšudy „pouhých“ 50 cm, což odpovídá běžné velikosti lidského novorozence, zatímco délka hada přesahovala tři metry. Příběh nabízí, podobně jako v bajce, hned několik poučení. Ani když ležíte uprostřed prostřeného stolu, nevíte dne ani hodiny – což platí pro hada, jehož zastihla smrt uprostřed hodování. Pro mláďata zase platí, že budoucí velikost nezaručuje současnou bezpečnost. Je nutno být obezřetný v mládí, jinak se bezpečného života v obří velikosti nemusíte dožít.

Topi Pigula