Ďáblům medvědovitým hrozí vyhynutí - umírají hromadně na rakovinu. Proč?

Zákeřným přízrakem, který nebezpečně redukuje počty ďáblů je však protivník zcela jiného typu. Je jím infekční rakovina tlamy, velmi vzácná forma nakažlivé rakoviny, která se mezi ďábly šíří kousnutím.

Kdysi velký a silný samec se choulí ve stínu křoví. V tlamě má nádor, který mu už několik týdnů nedovolí pozřít jediné sousto. Je tak slabý od hladu, že se ani nehýbe. Umírá.

Zachraňte tasmánského čerta

Aby celá civilizace ďáblů medvědovitých nevyhynula touto smutnou a zbytečnou příčinou, vznikla z řad jejich milovníků organizace Zachraňte tasmánského čerta, která se rozhodla uspořádat náročnou a unikátní misi. Ze zdravých ďáblů odchovaných v zajetí vybere 7 samců a 7 samic, které přepraví na malý ostrov Maria nedaleko Tasmánie. Ten svým prostředím odpovídá původnímu domovu ďáblů a díky vodní bariéře je bezpečně oddělen od zhoubné nákazy.

Na ostrově Maria by tak měla vyrůst zcela nová dynastie ďáblů medvědovitých, stejně jako zde kdysi našli domov jiní ohrožení živočichové včetně klokana obrovského tasmánského, vombata obecného nebo husy kuří. Toto místo je jakousi oázou života, ostrovem nových začátků.

Projekt na záchranu ďáblů není nepodobný vzniku speciální vojenské jednotky. Všichni kandidáti jsou převezeni do „výcvikového tábora“, kde jsou podrobování zkouškám. Ty mají prověřit, zda jsou vhodnými adepty na nové osadníky. Kritéria jsou přísná, zvířata by neměla být příliš plachá, ale ani příliš agresivní, nesmějí nevyhledávat lidi a brát si od nich potravu a v neposlední řadě nesmějí být příbuzná, aby se zamezilo nevhodnému křížení.

Dění v táboře je povětšinou humorné, často napínavé a někdy lehce truchlivé, neboť každý ošetřovatel má svého oblíbence, v něhož vkládá velké naděje. Projde testem? Zachrání svůj druh? Jak se zachová při kontaktu s nafukovacím míčem nebo tváří v tvář svému odrazu v zrcadle?

První část projektu končí vypuštěním čtrnácti vyvolených ďáblů do prostředí, které se dosud s pozemním dravcem nesetkalo. První nejisté kroky malých šelmiček jsou koncem jedné jejich životní epochy, stejně jako významné kapitoly v životě jejich chovatelů. Zároveň jsou však začátkem úplně nového příběhu.

Jana Pacolová