20. července 2025 07:05

Jediný blesk zabil 323 sobů. Tragická událost vedla k nesmírně zajímavému experimentu

Nikdy se s jistotou nezjistilo, jak mohla jediná bouře na norské náhorní plošině Hardangervidda usmrtit přes tři sta divokých sobů najednou. Pro odborníky ale tato tragická událost představovala jedinečnou příležitost, kterou nemohli jen tak nechat ležet ladem.

Když norští úředníci v srpnu 2016 dorazili na Hardangerviddu, rozlehlou náhorní plošinu uprostřed Norska, naskytl se jim pohled, na který budou mít do smrti problém zapomenout. V trávě leželo celkem 323 mrtvých sobů.

Těla byla popadaná na zem jedno vedle druhého, jak se bouřkou vyděšené stádo snažilo najít útěchu a bezpečí ve vzájemné blízkosti. Přesná příčina jejich smrti se nikdy s jistotou nepotvrdila, ale odborníci zde nevidí žádnou záhadu. Všechno nasvědčuje tomu, že stádo zabil blesk. Jediný výboj, který se po úderu šířil zemí.

Šance zjistit něco nového

Podobných případů už odborníci, a také třeba farmáři, zaznamenali dost. Tohle ale bylo jedno z největších hromadných úmrtí sobů, o kterých víme. Vědci ho nicméně vzali jako příležitost k výzkumu, kterou je třeba využít. Sobům uřezali hlavy a odvezli je s sebou kvůli testování na "zombie nemoc", která tato zvířata často postihuje. Chronické chřadnutí jelenovitých (CWD) je smrtelné neurologické onemocnění, kterým jelenovití trpí a jehož přesné příčině vědci taky nemůžou přijít na kloub.

Čtěte také: Rodina měla doma 2000 smrtelně jedovatých pavouků. Žili s nimi i dvě malé děti

Zbytek těl odborníci nechali na místě a rozhodli se "v přímém přenosu" sledovat, co se s přírodou děje, když se v ní náhle objeví stovky mršin. Těla ležela na ploše velké zhruba jako dvě fotbalová hřiště, většina z nich byla nicméně soustředěná na území pouhých 50 × 50 metrů. Taková koncentrace mrtvol je pro ostatní organismy obrovskou zásobárnou živin a samozřejmě taky magnetem pro mrchožrouty. Vědce ale hlavně zajímalo, jak se v takovém prostředí změní chování malých hlodavců, protože i pro ně jde teoreticky o příležitost k hostině.

Motivace strachem

Hlodavci ale měli na celou věc trochu jiný názor. Z pozorování odborníků vyplývá, že si dobře uvědomovali nebezpečí, která jdou s takovou hojností ruku v ruce. V prvním roce oblast ovládali krkavci a hlodavci jako by úplně vymizeli. Vrátili se teprve, když ptáci odtáhli a rozklad pokročil.

Ptákům se myši a krysy vyhýbaly jako čert kříži, ale tam, kam chodily lišky, se vydat nebály.  Denní predátoři logicky představovali pro denní tvory větší hrozbu než ti noční. Studie tak poprvé popsala fenomén, který odborníci pojmenovali krajina strachu; mezeru v osídlení živočichy, která vzniká v důsledku přirozené masové smrti.

Zdroj: Royal Society of Science, Státní veterinární správa, Time.

Video, které jste mohli minout: Žralok vykousnul plavci velkou díru do břicha. Přilákalo ho k němu zařízení, jež ho naopak mělo odehnat.

Klára Ochmanová

Klára Ochmanová

redaktorka FTV Prima

Všechny články autora

Populární filmy na Prima Zoom