Děti umí číst myšlenky. Ale jen ty z Afriky a Asie

Už rok a půl staré děti dokáží uhodnout, na co druzí lidé myslí. Pozoruhodné však je, že se to týká jen dětí z vesnických oblastí chudých zemí.

Studie na dětech z Číny, Ekvádoru a Fiji zjistila, že schopnost vidět svět z cizí perspektivy se u nich objevuje výrazně dřív než u dětí z bohatých zemí. Výsledky práce vyšly v odborném časopise Proceedings of the Royal Society: B.

Až doposud si psychologové mysleli, že schopnost empatie se u dětí objevuje ve věku 6-7 let. Teď se ale ukázalo, že tento předpoklad byl založen na chybě – vědci zkoumali jen děti ze svých rodných (a tedy bohatých) zemí. Jenže, jak se ukazuje, děti v rozvojových zemích mají jiné schopnosti. Jak to vědci zjistili?

Zvládli byste test pro pětileté dítě?

Tým psychologů z University of California vytvořil test, jehož záměrem bylo zjistit, v čem se po duševní stránce liší lidské děti od mláďat šimpanzů. Test vypadal následovně: dítě bylo v místnosti s člověkem, který někam položil nůžky. Pak odešel a do místnosti vešel jiný člověk – a ten nůžky schoval do kapsy. Pak místnost opustil a vrátil se zpět první muž. Dítě pak mělo uhodnout, kde bude nůžky hledat.

I když se to nám dospělým nezdá, pro děti je téměř nemožné na otázku odpovědět správně. Protože jsou svědky toho, že druhý člověk si dal nůžky do kapsy, nejsou schopné vcítit se do situace prvního člověka, který tuto informaci nemá. A tak, místo aby řekly, že muž bude po nůžkách pátrat tam, kde je nechal, odpovídají, že se podívá do kapsy druhého muže. Tedy alespoň evropské děti…

Nůžky mezi Evropou a Asií?

Psychologové u těch nejmenších dětí samozřejmě nemohli čekat, že budou odpovídat slovy, ale pomocí speciální kamery sledovali pohyby jejich očí. A děti z chudých zemí opravdu většinou správně upíraly zrak na původní místo nůžek. Čím to?Vědci zatím neznají odpověď na otázku, proč se od sebe tyto dvě skupiny dětí tolik liší. Nejpravděpodobnější odpovědí je, že tuto schopnost mají všechny děti, ale něco v „západní“ výchově“ ji u nás potlačuje. Jeden z členů týmu, antropolog Clark Barrett řekl serveru Livescience: „V některých kulturách se děti se svými rodiči baví jinak než u nás. Třeba otázku „Co dělá kravička“ by zde dítě pokládalo za nesmyslnou – dospělý to přece dobře ví a žádat tedy po dítěti odpověď nemá smysl…