Příběh hovězího: Krávy cítí pachy na 8 kilometrů, slyší lépe než lidé – a skvěle chutnají

Ročně se na světě rodí více než miliarda kusů hovězího dobytka, který poskytuje mléko, maso a kůži. Skot je nejen důležitým zdrojem pro hospodářství, ale také pro vědecký výzkum. Krávy s oblibou spásají trávu tak deset hodin denně. Cítí pachy na vzdálenost osmi kilometrů a vysoké i nízké frekvence slyší líp než lidé. Vidí téměř kolem dokola svého těla, takže ve volné přírodě nemají problém s predátory. Není divu, že patří mezi nejúspěšnější druhy na světě. A hovězí maso je dnes s výjimkou hinduistické Indie jedním z nejoblíbenějších.

Pokud máte dost kaprů, cukroví a chlebíčků s bramborovým salátem, možná vám přijde k chuti plátek hovězího masa. Podívejte se, jak ho připravují Japonci. Jen pozor, v tomto případě jde o nejdražší hovězí na světě – 1 kg vás přijde i na 1000 dolarů.

Tajemství jeho chuti spočívá v černém plemeni wagyu, jehož maso má výrazné mramorování s velmi vysokým poměrem tuku ke svalovině. Čím vyšší je podíl tuku, tím kvalitnější je hovězí.

Zkrocení pratuři

Hovězí dobytek, který dnes chováme, je úplně odlišný od toho původního, co se po Zemi proháněl v pravěku. Tehdejší pratuři měli dva metry v kohoutku, dlouhé rohy a byli velmi agresivní. Ulovit takové zvíře bylo nesmírně nebezpečné, ale evidentně to stálo za to, protože to byla tuna masa a spousta kůže.

Podle posledních nálezů se zdá, že byly zřejmě celkem tři oblasti, kde byl divoký dobytek domestikován a přeměněn na pokornější, méně agresivní a taky menší – tak jak jej známe dnes. Bylo to asi 10 500 let před naším letopočtem na Blízkém východě, v Číně a o trochu později v Indii.

Mezi zeměmi s nejvyšší produkcí hovězího je na desátém místě Rusko, následuje Pákistán, Mexiko, Austrálie, Argentina, Indie, Čína, Evropská unie, Brazílie a Spojené státy s téměř pětinou světové produkce.

(mih)