Vědci tragicky podcenili lidský čich. Teď zjišťují, že člověk cítí miliardu vůní

Až donedávna se celá vědecká komunita domnívala, že jde o smysl zakrnělý, ve srovnání s jinými tvory v podstatě trapně nedostatečný a vlastně v moderní době tak trošku zbytečný. Skupina expertů se nyní snaží tyto předsudky vyvrátit – a jejich výzkum ukazuje, jak fascinující orgán je nos a jak zásadní a silné jsou oblasti mozku, které čichové vjemy zpracovávají.

V květnovém čísle časopisu Science vyšla práce vedená profesorem Johnem McGannem z americké Rutgers University. Neurovědec v ní popsal, k čemu jeho tým při studiu čichu dospěl – a jeho závěry jsou zcela přelomové. Vědci totiž podle něj čich podceňovali až neskutečným způsobem.

Pro biology 19. století byl čich něčím zvířecím, šlo o smysl, který neměl mít v moderním člověku smysl; jako animalistický ho popisoval například i slavný psychoanalytik Sigmund Freud. Naznačovaly to také anatomické detaily, zejména to, jak malou část lidskou těla zaujímají čichové orgány a části mozku zodpovědné za jejich zpracování. U lidí je jejich poměr k mozku jen 0,01 procenta, ale u psů 0,3 procenta, u myší dokonce 2 procenta. Nyní se ale ukazuje, že je vše jinak – tyto orgány jsou ve skutečnosti podobně velké jako u zvířat, jen je zbytek mozkové hmoty v lidském těle prostě větší. Lidský čich je vlastně nesmírně citlivý a schopný rozlišovat nečekaně jemné podněty.

Experimenty výše zmíněného týmu prokázaly, že běžný člověk je schopen čichem rozlišit bilion různých vůní. Jiná práce zase zcela zaslepila skupina pokusných osob a nechala je orientovat se pouze čichem. Všechny osoby ve skupině byly schopné orientovat se pouze tímto jedním smyslem a jen podle něj našli cestu z vymezené oblasti, i když měli zavázané oči a ucpané uši.

Vědci také popsali, že existují pachy, na něž jsou lidé stejně citliví jako zvířata – například krev cítí stejně dobře jako psi – jen svůj čich lidé využívají tak málo a tolik se spoléhají na jiné smysly, že jim to nedochází. Existují však studie, které jasně prokazují, že existují muži, kteří jsou schopní na vzdálenost několika metrů čistě po čichu rozeznat ženu, která právě menstruuje.

V čem je tedy problém a proč čich používáme tak málo? Může za to řeč. Někdy v naší biologické minulosti se muselo přihodit něco, co způsobilo, že si lidé při vzniku jazyka a řeči nevytvořili pojmy pro vůně. Máme speciální výrazy pro pojmy z říše zraku i sluchu (například jména barev), ale napříč všemi jazyky nám chybí speciální výrazy pro vůně. Pro člověka se tedy stalo velmi obtížné pojmenovávat, co vlastně cítí a celý smysl čichu se tak ocitl na okraji propasti.

Teprve nyní se vědci začínají vracet k podstatě toho, jak důležitý je čich v lidském životě; ukazuje se to například na studiích lékařů, kteří sledují, co dělá s lidmi ztráta čichu. Ukazuje se, že lidé, kteří o tento smysl přišli, mají závažné emocionální problémy, zejména s budováním vztahů s ostatními lidmi, velmi výrazný je u nich také nárůst depresí a dalších psychických problémů. Podle některých prací také výrazně klesá uspokojení z života. Přitom lékařská věda ještě nemá nástroje na to, aby čich vracela – protože byl tak zanedbávaný a podceňovaný, zdálo se, že léčba vlastně ani nemá příliš smysl.

Text: MK