Ukradená generace: Drsná pravda o genocidních praktikách bělochů v Austrálii

James Cook vyplul pod britskou vlajkou z přístaviště již v roce 1768 a primárním cílem výpravy bylo pozorování přechodu Venuše přes kotouč Slunce, aby tak mohla být vypočítána jejich vzájemná vzdálenost.

Terra Australis, tedy Austrálie

Zároveň se Cook spolu se svou posádkou vydává splnit úkol druhý – najít Terra Australis, do té doby neznámý kontinent, o jehož existenci byli ale vědci již dlouhou dobu přesvědčeni. Tento druhý úkol se Cookovi podařilo splnit na jedničku – Austrálie se zanedlouho stala britskou trestaneckou kolonií. Stejně ale jako v případě objevení Ameriky, mělo i objevení Terra Australia katastrofální následky pro původní obyvatele – Aborigince.

Hledání porozumění mezi Evropany a původními obyvateli Austrálie sledujte v dokumentu Austrálie: Po stopách předků na Prima ZOOM.

Kdo jsou ukradenou generací?

„Ukradená generace“ – tak se označuje více než 100 000 dětí, které pocházely jak z aboriginských rodin, ale především ze smíšených partnerství mezi Aboriginci a přistěhovalci ze starého kontinentu. Vláda věřila, že dětem, kterým v žilách koluje „bílá krev“, bude lépe, když budou vyrůstat v „bílé společnosti“. Tyto děti byly odebírány nejčastěji do věku pěti let a následně posílány na převýchovu do bílých rodin nebo do křesťanských misií.

Termín „ukradená generace“ se poté vžil jako označení pro všechny potomky, kteří byly tímto způsobem násilně odebráni svým rodičům a vykořeněni ze své kultury. Ukradené děti pak byly často využívány jako levná pracovní síla a otroci. Podle Aboriginců i některých historiků je to považováno za genocidu. Toto označení je však sporné a je součástí tzv. Války o historii mezi domorodými Australany a přistěhovalci. Tato „bílá politika“ také významně přispěla ke snížení počtu původních obyvatel Austrálie. Z původního milionu Aboriginců při připlutí Jamese Cooka v roce 1770 jich v roce 1930 zbylo pouhých sedmdesát tisíc.

100 let bílé převýchovy

Roky 1870 až 1969 – téměř celé století trvalo odebírání dětí ze smíšených rodin. Bylo tak činěno v rámci již zmíněné „bílé politiky“, která měla za cíl násilnou asimilaci mezi většinové obyvatelstvo. Asimilace se však příliš nezdařila. Odebraným dětem se totiž často dostalo mizerného nebo vůbec žádného vzdělání, vyrůstaly v krutých podmínkách (často v pracovních táborech), řada z nich byla sexuálně i fyzicky zneužívána a jejich vykořenění a ztráta původní kultury vedla ke ztrátě vlastní skupinové identity jako takové. Díky tomu nejsou dodnes děti „ukradené generace“ považovány ani za Aborigince a ani za „bělochy“. Jedním z následků této politiky je také nenavratitelná ztráta řady kulturních tradic, jazyků a umění.

Běloši: rovnější mezi rovnými

Teprve až v roce 1967 byla australskou vládou na základě referenda přijata změna ústavy a zákony, díky kterým federální vláda získala pravomoc i nad domorodým obyvatelstvem a tím jim byla přiznána rovnoprávnost. Uznání vlastnictví země se ale Aboriginci dočkali až roku 1992. Téma „ukradené generace“ se pak do celosvětového povědomí dostalo až v roce 1995, kdy instituce Human Rights and Equal Opportunity Commission vydala zprávu s výstižným názvem Bringing Them Home. Zpráva detailně popisovala způsoby, jakými byly děti odebírány, jejich převýchovu i dopady v dospělém životě, a vydala tak hrůzné svědectví o dopadech „bílé politiky“ tehdejších vlád.

Středa 13. února 2008 byl pak den, který se do historie Austrálie zapsal stejně tučně, jako připlutí Cookovy výpravy. Tehdejší australský premiér Kevin Rudd se jménem australské vlády i celého národa omluvil obětem „bílé politiky“ za všechna příkoří a křivdy, které jim byly v jejím rámci napáchány. I přesto, že omluva na smutné historii nic nezmění, byla ze strany Aboriginců přijata s velkým nadšením a byla tím tak po desetiletích útlaku a diskriminace zakopána pomyslná válečná sekera mezi dvěma po staletí nesmiřitelnými národy.

Text: Pavla Janoušková

„Ukradená generace“ – tak se označuje více než 100 000 dětí, které pocházely jak z aboriginských rodin, ale především ze smíšených partnerství mezi Aboriginci a přistěhovalci ze starého kontinentu. Vláda věřila, že dětem, kterým v žilách koluje „bílá krev“ bude lépe, když budou vyrůstat v „bílé společnosti“. Tyto děti byly odebírány nejčastěji do věku pěti let a následně posílány na převýchovu do bílých rodin nebo do křesťanských misií. Termín „ukradená generace“ se poté vžil jako označení pro všechny potomky, kteří byly tímto způsobem násilně odebrání svým rodičům a vykořeněni ze své kultury. Ukradené děti pak byly často využívány jako levná pracovní síla a otroci. Podle Aboriginců i některých historiků považováno za genocidu. Toto označení je však sporné a je součástí tzv. Války o historii mezi domorodými Australany a přistěhovalci. Tato „bílá politika“ také významně přispěla ke snížení počtu původních obyvatel Austrálie. Z původního milionu Aboriginců při připlutí Jamese Cooka v roce 1770 jich v roce 1930 zbylo pouhých sedmdesát tisíc.

1870 až 1969 - téměř sto let trvalo odebírání dětí ze smíšených rodin. Bylo tak činěno v rámci již zmíněné „bílé politiky“, která měla za cíl násilnou asimilaci mezi většinové obyvatelstvo. Asimilace se však příliš nezdařila. Odebraným dětem se totiž často dostalo mizerné nebo vůbec žádné vzdělání, vyrůstaly v krutých podmínkách (často v pracovních táborech), řada z nich byla sexuálně i fyzicky zneužívána a jejich vykořenění a ztráta původní kultury vedla ke ztrátě vlastní skupinové identity jako takové. Díky tomu nejsou dodnes děti „ukradené generace“ považováni ani za Aborigince a ani za „bělochy“. Jedním z následků této politiky je také nenavratitelná ztráta řady kulturních tradic, jazyků a umění.

Teprve až v roce 1967 byla austrálskou vládou na základě referenda přijata změna ústavy a zákony, díky kterým federální vláda získala pravomoc i nad domorodým obyvatelstvem a tím jim byla přiznána rovnoprávnost. Uznání vlastnictví země se ale Aboriginci dočkali až roku 1992. Téma „ukradené generace“ se pak do celosvětového povědomí dostalo až v roce 1955, kdy instituce Human Rights and Equal Opportunity Commission vydala zprávu s výstižným názvem “Bringing Them Home. Zpráva detailně popisovala způsoby, jakými byly děti odebírány, jejich převýchovu i dopady v dospělém životě a vydala tak hrůzné svědectví o dopadech „bílé politiky“ tehdejších vlád.

13. února 2008 byl pak den, který se do historie Austrálie zapsal stejně tučně, jako připlutí Cookovi výpravy. Tehdejší australský premiér Kevin Rudd se jménem australské vlády i celého národa omluvil obětem „bílé politiky“ za všechna příkoří a křivdy, které jim byly v jejím rámci napáchány. I přesto, že omluva na smutné historii nic nezmění, byla ze strany Aboriginců přijata s velkým nadšením a byla tím tak po desetiletích útlaku a diskriminace zakopána pomyslná válečná sekera mezi dvoumi po staletí nesmiřitelnými

James Cook vyplul pod britskou vlajkou z přístaviště již v roce 1768 a primárním cílem výpravy bylo pozorování přechodu Venuše přes kotouč Slunce, aby tak mohla být vypočítána jejich vzájemná vzdálenost. To se ovšem nezdařilo a tak se Cook spolu se svou posádkou vydává splnit úkol druhý – najít Terra Australis, do té doby neznámý kontinent, o jehož existenci byli ale vědci již dlouhou dobu přesvědčeni. Tento druhý úkol se Cookovi podařilo splnit na jedničku - Austrálie se zanedlouho stala britskou trestaneckou kolonií. Stejně ale jako v případě objevení Ameriky, mělo i objevení Terra Australia katastrofální následky pro původní obyvatele – Aborigince.

„Ukradená generace“ – tak se označuje více než 100 000 dětí, které pocházely jak z aboriginských rodin, ale především ze smíšených partnerství mezi Aboriginci a přistěhovalci ze starého kontinentu. Vláda věřila, že dětem, kterým v žilách koluje „bílá krev“ bude lépe, když budou vyrůstat v „bílé společnosti“. Tyto děti byly odebírány nejčastěji do věku pěti let a následně posílány na převýchovu do bílých rodin nebo do křesťanských misií. Termín „ukradená generace“ se poté vžil jako označení pro všechny potomky, kteří byly tímto způsobem násilně odebrání svým rodičům a vykořeněni ze své kultury. Ukradené děti pak byly často využívány jako levná pracovní síla a otroci. Podle Aboriginců i některých historiků považováno za genocidu. Toto označení je však sporné a je součástí tzv. Války o historii mezi domorodými Australany a přistěhovalci. Tato „bílá politika“ také významně přispěla ke snížení počtu původních obyvatel Austrálie. Z původního milionu Aboriginců při připlutí Jamese Cooka v roce 1770 jich v roce 1930 zbylo pouhých sedmdesát tisíc.

1870 až 1969 - téměř sto let trvalo odebírání dětí ze smíšených rodin. Bylo tak činěno v rámci již zmíněné „bílé politiky“, která měla za cíl násilnou asimilaci mezi většinové obyvatelstvo. Asimilace se však příliš nezdařila. Odebraným dětem se totiž často dostalo mizerné nebo vůbec žádné vzdělání, vyrůstaly v krutých podmínkách (často v pracovních táborech), řada z nich byla sexuálně i fyzicky zneužívána a jejich vykořenění a ztráta původní kultury vedla ke ztrátě vlastní skupinové identity jako takové. Díky tomu nejsou dodnes děti „ukradené generace“ považováni ani za Aborigince a ani za „bělochy“. Jedním z následků této politiky je také nenavratitelná ztráta řady kulturních tradic, jazyků a umění.

Teprve až v roce 1967 byla austrálskou vládou na základě referenda přijata změna ústavy a zákony, díky kterým federální vláda získala pravomoc i nad domorodým obyvatelstvem a tím jim byla přiznána rovnoprávnost. Uznání vlastnictví země se ale Aboriginci dočkali až roku 1992. Téma „ukradené generace“ se pak do celosvětového povědomí dostalo až v roce 1955, kdy instituce Human Rights and Equal Opportunity Commission vydala zprávu s výstižným názvem “Bringing Them Home. Zpráva detailně popisovala způsoby, jakými byly děti odebírány, jejich převýchovu i dopady v dospělém životě a vydala tak hrůzné svědectví o dopadech „bílé politiky“ tehdejších vlád.

13. února 2008 byl pak den, který se do historie Austrálie zapsal stejně tučně, jako připlutí Cookovi výpravy. Tehdejší australský premiér Kevin Rudd se jménem australské vlády i celého národa omluvil obětem „bílé politiky“ za všechna příkoří a křivdy, které jim byly v jejím rámci napáchány. I přesto, že omluva na smutné historii nic nezmění, byla ze strany Aboriginců přijata s velkým nadšením a byla tím tak po desetiletích útlaku a diskriminace zakopána pomyslná válečná sekera mezi dvoumi po staletí nesmiřitelnými národy.

Text: Pavla Janoušková

James Cook vyplul pod britskou vlajkou z přístaviště již v roce 1768 a primárním cílem výpravy bylo pozorování přechodu Venuše přes kotouč Slunce, aby tak mohla být vypočítána jejich vzájemná vzdálenost. To se ovšem nezdařilo a tak se Cook spolu se svou posádkou vydává splnit úkol druhý – najít Terra Australis, do té doby neznámý kontinent, o jehož existenci byli ale vědci již dlouhou dobu přesvědčeni. Tento druhý úkol se Cookovi podařilo splnit na jedničku - Austrálie se zanedlouho stala britskou trestaneckou kolonií. Stejně ale jako v případě objevení Ameriky, mělo i objevení Terra Australia katastrofální následky pro původní obyvatele – Aborigince.

„Ukradená generace“ – tak se označuje více než 100 000 dětí, které pocházely jak z aboriginských rodin, ale především ze smíšených partnerství mezi Aboriginci a přistěhovalci ze starého kontinentu. Vláda věřila, že dětem, kterým v žilách koluje „bílá krev“ bude lépe, když budou vyrůstat v „bílé společnosti“. Tyto děti byly odebírány nejčastěji do věku pěti let a následně posílány na převýchovu do bílých rodin nebo do křesťanských misií. Termín „ukradená generace“ se poté vžil jako označení pro všechny potomky, kteří byly tímto způsobem násilně odebrání svým rodičům a vykořeněni ze své kultury. Ukradené děti pak byly často využívány jako levná pracovní síla a otroci. Podle Aboriginců i některých historiků považováno za genocidu. Toto označení je však sporné a je součástí tzv. Války o historii mezi domorodými Australany a přistěhovalci. Tato „bílá politika“ také významně přispěla ke snížení počtu původních obyvatel Austrálie. Z původního milionu Aboriginců při připlutí Jamese Cooka v roce 1770 jich v roce 1930 zbylo pouhých sedmdesát tisíc.

1870 až 1969 - téměř sto let trvalo odebírání dětí ze smíšených rodin. Bylo tak činěno v rámci již zmíněné „bílé politiky“, která měla za cíl násilnou asimilaci mezi většinové obyvatelstvo. Asimilace se však příliš nezdařila. Odebraným dětem se totiž často dostalo mizerné nebo vůbec žádné vzdělání, vyrůstaly v krutých podmínkách (často v pracovních táborech), řada z nich byla sexuálně i fyzicky zneužívána a jejich vykořenění a ztráta původní kultury vedla ke ztrátě vlastní skupinové identity jako takové. Díky tomu nejsou dodnes děti „ukradené generace“ považováni ani za Aborigince a ani za „bělochy“. Jedním z následků této politiky je také nenavratitelná ztráta řady kulturních tradic, jazyků a umění.

Teprve až v roce 1967 byla austrálskou vládou na základě referenda přijata změna ústavy a zákony, díky kterým federální vláda získala pravomoc i nad domorodým obyvatelstvem a tím jim byla přiznána rovnoprávnost. Uznání vlastnictví země se ale Aboriginci dočkali až roku 1992. Téma „ukradené generace“ se pak do celosvětového povědomí dostalo až v roce 1955, kdy instituce Human Rights and Equal Opportunity Commission vydala zprávu s výstižným názvem “Bringing Them Home. Zpráva detailně popisovala způsoby, jakými byly děti odebírány, jejich převýchovu i dopady v dospělém životě a vydala tak hrůzné svědectví o dopadech „bílé politiky“ tehdejších vlád.

13. února 2008 byl pak den, který se do historie Austrálie zapsal stejně tučně, jako připlutí Cookovi výpravy. Tehdejší australský premiér Kevin Rudd se jménem australské vlády i celého národa omluvil obětem „bílé politiky“ za všechna příkoří a křivdy, které jim byly v jejím rámci napáchány. I přesto, že omluva na smutné historii nic nezmění, byla ze strany Aboriginců přijata s velkým nadšením a byla tím tak po desetiletích útlaku a diskriminace zakopána pomyslná válečná sekera mezi dvoumi po staletí nesmiřitelnými národy.

národy.