Jak je to s lidožravostí krokodýlů? Nabízíme data, ne mýty

Píše se rok 1980 a do kin jde film s jednoslovným, ale přesto výmluvným názvem – Aligátor. S místy až komickou dramatičností předvádí aligátora v té nejhorší myslitelné (a přiznejme, že vymyšlené) podobě. Obrovský lidožrout, který v půli překusuje lidi se stejnou chutí, jako našinec křupe slané tyčinky.

Film se naštěstí, možná i díky „béčkovosti“ scénáře, režie i kamery, nestal takovým fenoménem jako Čelisti Stevena Spielberga, které udělaly žralokům skutečně medvědí službu. I tak se „hození krokodýlům“ jako trest objevuje v široké škále filmů i knih.

Na Madagaskaru se pomocí „krokodýlího soudu“ určovala vina viníka, na řece Zambezi rovnou odsouzence plazům do vln servírovali a následně se divili, proč, když byl tento způsob trestu zrušen, zvířata dále napadala lidi. I ty, kteří odsouzeni nebyli. V některých částech Indie jsou krokodýli uctíváni jako vážení „hosté“ náboženských slavností. Není divu, že se krokodýl stal ve starém Egyptě posvátným zvířetem, kterému se dostalo pocty mumifikace – krokodýl nilský (Crocodylus niloticus) je nejhojnější a nejznámější druh krokodýla, patří rovněž k druhům, dorůstajícím největší velikosti. A Egypťané s ním měli hojné osobní zkušenosti.

Krokodýli požírají anglicky mluvící

Záznamy o lidožravosti krokodýlů najdete nejvíce v anglicky psaných záznamech, což na první pohled může vypadat, jako kdyby anglofonní lidé chutnali lépe. Jde samozřejmě jen o dojem, mnohé z útoků například v subsaharské Africe se do euroatlantického tisku vůbec nedostanou a běloch se o nich dozví jen jako o mýtu. Faktem ale zůstává, že i z nedokonalých záznamů se dá udělat nástin „lidožravosti“ těchto plazů. Zůstaneme-li u paralely krokodýl/aligátor a žralok, tak žraloci zůstávají v útocích na lidi zoufale pozadu. Není divu, přece jen mají k dispozici mnohem rozsáhlejší prostor, kde se lidé v podstatě nevyskytují. Zato v některých oblastech Asie, Austrálie, Ameriky i Afriky se životní prostor krokodýlů a lidí hodně překrývá. Podle seriozních odhadů jde počet útoků na člověka do jednotek tisíců ročně. Mluvíme samozřejmě je o těch, které vejdou v takovou známost, aby byly zaznamenány. „Afričtí krokodýli nilští jsou v období 2010–2014 zodpovědní za nejméně 480 útoků na lidi a 123 úmrtí. Jedná se o všeobecné dravce, kteří mohou pozřít širokou škálu kořisti,“ napsala Stephenie Livingston, vědecká dopisovatelka zpráv University of Florida.

Sarawacký rekordman

Ačkoli v případě některých jedinců jdou odhady až ke stovkám obětí, tak faktem zůstává, že dokázaný „rekord“ je u krokodýla ze Sarawaku (členský stát Malajsie), který usmrtil 13 lidí. Jeho úctyhodná délka dosahující takřka šesti metrů si zasluhuje respekt. Ovšem v souvislosti s krokodýlími útoky na lidi vešel ve známost tragický ústup Japonců (různé zdroje udávají různý počet ustupujících vojáků, nejčastěji se odhady pohybují v rozmezí 800–1000 mužů) na barmském ostrově Ramree. Takřka všichni ustupující Japonci přišli o život, částečně byli zabiti palbou, částečně je rozsápali krokodýli.

„Ta noc [ze dne 19. února 1945] byla nejstrašnější, kterou členové posádek ML [motor lauch – malá armádní plavidla] kdy zažili. Rozptýlený rachot pušek v černočerné tmě bažiny prořezával křik raněných, drcených v čelistech obrovských plazů. Znepokojující zvuk předení krokodýlů vytvářel kakofonii pekla... Za úsvitu supi uklidili to, co krokodýli opustili .... Ze zhruba tisícovky japonských vojáků, kteří vstoupili do bažin Ramree, jich zůstalo naživu sotva dvacet,“ napsal McLynn Frank v knize The Burma Campaign: Disaster Into Triumph, 1942–45.

Z výše napsaného vyplývá jediné. Krokodýl si na člověka troufne a tam, kde si ho lidé na lidské maso naučili, například díky předhazování odsouzenců, tak návyk přetrává. Jak napsala Zdeňka Sůvová v materiálu Oběti boha Sobka: „U smrtelných útoků byla zaznamenána průměrná délka krokodýla 4,3 m, u ostatních útoků byla 3 metry. Rozborem všech údajů (smrtelných i ostatních) se ukázalo, že 75 % obětí byli muži a průměrný věk obětí byl 31 let. Důvody útoků byly seřazeny v následujícím pořadí: obrana teritoria, obrana hnízda a mláďat, potravní důvody, omyl (krokodýl nešel po lidech, ale po psovi) a sebeobrana.

To, že většina napadených byla mužského pohlaví není náhoda. Ženy nemají takovou potřebu „dokazování odvahy“ a předvádění se v riskantních situacích.

Text: Topi Pigula