Dobrý den, mozek ven! Tak vypadaly operace ve středověku

Jakákoliv operace byla ve středověku tou nejrychlejší cestou k hrobníkovi. Neexistují sice žádné přesné statistiky, ale odhaduje se, že přežití operace bylo mnohem méně časté než smrt. Paradoxem přitom je, že středověcí lékaři nebyli žádní hlupáci, ale řídili se podle nejnovějších poznatků tehdejší vědy.

Dříve bylo oblíbené tvrdit, že evropská středověká medicína nestála za zlámanou grešli. To je samozřejmě omyl, evropský středověk byl plný válek a bitev, takže se vyvíjely stále nové a nové metody ošetřování zranění, odstraňování šípů a také způsoby, jak opravit posekané údy. Je to další paradox: za základy evropské lékařské vědy vděčíme permanentním válkám. Zejména všemožné chirurgické pomůcky, jako jsou pilky nebo vrtáky se od středověku vlastně změnily jen málo…

Víno, základní výbava chirurga

Dá se říct, že celá středověká civilizace byla postavená na vínu. Používalo se prakticky ke všemu – ale asi netušíte, že bylo i v základní výbavě chirurga. Víno se používalo jednak jako anestetikum, kdy opilý pacient necítil bolest, ale díky svým protihnilobným účinkům také jako antiseptikum.

V posledních desetiletích se podařilo prokázat, že ve středověku si chirurgové troufali mnohdy i na zákroky, které byly problematické ještě ve 20. století. Například uměli odstraňovat ledvinové kameny nebo šedý zákal. S tím, jaké měli pomůcky a výbavu, jde opravdu o obdivuhodné výkony…

Drobné problémy

Středověcí lékaři však stále ještě vůbec netušili, že přítomnost špíny může vést k infekci. Podmínky „na sále“ tedy vypadaly mnohem hůř než u dnešních řezníků…

Jedním z největších nepřátel lékařů byly pověry. Jedna z nich například tvrdila, že na zastavení krvácení se výborně hodí hnis. Asi každý, kdo má základní školu, dnes ví, k čemu to zákonitě muselo vést… Samozřejmě byla středověká medicína plná i různých nábožensko-mytických představ, které se míchaly s relativně exaktními lékařskými metodami. Takže třeba značně složitá trepanace (neboli otevření) lebky se používala nejčastěji na vyhnání démonů z hlavy.

Díky bohu za Araby

Každopádně za drtivou většinu pokroku v lékařských vědách vděčíme Arabům a Peršanům. Díky tomu, že se jim podařilo lépe uchovat dědictví antiky a dokázali ke starým znalostem přidat spoustu nového, měli před Evropou náskok několika století. Velmi pikantní jsou v tomto ohledu některé vzpomínky arabských učenců na práci jejich evropských kolegů. Jeden z nejhezčích po sobě zanechal Usáma ibn Munkiz.

Ten popsal případ zraněného rytíře, kterého sám ošetřoval klasickými arabskými metodami – tedy léky a obklady. Pak se ovšem voják dostal do rukou evropského chirurga; pro něj byla arabská léčba příliš „měkká“ – a tak po krátkém vyšetření rytíři postiženou nohu usekl sekerou. Muž na místě zemřel… Pak tento evropský expert dostal do rukou ženu s bolestmi hlavy, které předtím Munkiz nasadil dietu a klid na lůžku – v podstatě podobnou léčbu by asi použil i dnešní lékař. Evropan však diagnostikoval démona v hlavě, takže ženě rozřízl kůži na hlavě, odstranil kost a pak jí posypal povrch mozku solí. Žena sice zemřela, ale démon byl vyhnán, takže lékař označil svou práci za úspěšnou…

Neotřelý pohled ze současného světa medicíny

Na to, jakým způsobem to funguje přímo v prostředí urgentního příjmu, se můžete podívat v seriálové novince televize Prima Modrý kód. Napínavým dějem inspirovaným skutečnými příběhy pacientů, lékařů a dalších pracovníků urgentního příjmu či záchranky, vyniká! Modrý Kód začíná každé pondělí a středu ve 20.15 na Primě.