Židovští vojáci, kteří pomáhali Hitlerovi. Příběh, na který dějiny zapomněly
Co mohlo přimět židovské muže, aby bojovali po boku nacistů, kteří chtěli židovství smést ze zemského povrchu?
Major Leo Skurnik dostal roku 1941 za statečnost v boji nacistické vyznamenání Železný kříž. Na tom by nebylo nic tak výjimečného, stejnou odměnu dostaly asi 4 miliony mužů – zajímavé je, že Skurnik byl mezi nimi jediným Židem…
Jeho příběh není úplně výjimečný, po boku nacistického Německa bojovalo asi 300 židovských vojáků. Proč? Ze zoufalství a také kvůli absurditě dějin – neboli náhodou. Po boku nacistů se tato skupina židovských mužů ocitla, když byla jejich vlast, Finsko, okupována Sovětským svazem.
Začněme ale od začátku. Malé Finsko nemělo proti svého obrovskému sousedovi žádnou šanci. Finští vojáci sice bojovali statečně a dokázali při obraně své vlasti spoustu statečných kousků, ale moc komunistického obra byla příliš velká. V této zimní válce bojovalo na straně Finska i mnoho židovských vojáků – brali to jako příležitost dokázat, že jsou vlastenci. Poté, co Sověti Finsko obsadili, rozhodli se, že Finové rozšíří jejich armádu. Týkalo se to také finských Židů…
Sovětský režim zavedl drakonické zákony – do armády museli židovští mladíci vstoupit už ve věku 10 let! Není divu, že se to nelíbilo nikomu; ani „dětem“, ani jejich matkám a otcům… Když Hitler napadl v operaci Barbarossa Sovětský svaz, cítila spousta Finů příležitost pomstít se. A získat znovu nezávislost. A proto se Finsko ve válce přidalo na stranu Německa – z dnešního pohledu nepochopitelné, ale z jejich pohledu zcela logické rozhodnutí. Mezi finskými vojáky, kteří chtěli bojovat za svobodu své vlasti, byli i místní Židé.
Deník Telegraph našel jednoho z posledních finských židovských vojáků, kteří dodnes žijí. Jmenuje se Aron Livson a je mu 97 let. Když se ho novináři ptali, jestli si uvědomoval absurditu své tehdejší situace, odpověděl: “Musel jsem dělat svou povinnost, jako každý jiný. Nebyli jsme Židé ve finské armádě – byli jsme Finové.“ Věděl o tom, jaký má Německo vztah k Židům, zaslechl i něco o Křišťálové noci. Ale když přišel rozkaz bojovat proti Sovětům, neváhal ani minutu.
Mají i další argumenty, proč by měli mít čisté svědomí. Finové sice byli spojenci Němců, ale konkrétně Livson nikdy žádného nepotkal… Tam, kde sloužil, prostě žádní nebyli. Proto si Židé mysleli (a z jejich pohledu to bylo oprávněné), že vlastně bojují v jiné válce než Němci. Ta jejich byl spravedlivá, obranná…
Němci a Židé bok po boku...
Ale třeba v Karélii sloužili finští Židé a němečtí nacisté bok po boku. Jak to vypadalo? Židé tam samozřejmě znali německou nenávist vůči jejich rase, a tak se snažili svůj původ tajit. Když se ale jejich totožnost odhalila, většinou byly reakce německých vojáků překvapivě kladné. Dokonce docházelo k naprosto absurdním situacím, kdy němečtí vojáci museli salutovat židovským vojákům, pokud měli ti židovští vyšší hodnosti!
Přestože Finsko mělo vládu, která bývá dnes označována jako fašistická, své Židy se snažilo chránit. V Helsinkách sice sídlilo gestapo, ale Finové německé protižidovské zákony odmítli. O jejich zřízení žádal finského premiéra osobně Heinrich Himmler, ale byl rázně odkázán do patřičných mezí: „Ve Finsku nemáme žádnou židovskou otázku!“