Ženy podle nových vykopávek vyrážely na lov mnohem časteji, než se předpokládalo

Muži lovili a ženy se staraly o zpracování úlovků, děti a tábořiště. Takový je mýtus týkající se života v indiánské vesnici. Jenže archeologické vykopávky ukazují, že je naše představa o mužích jako výhradních lovcích poněkud nesprávná.

Příběh starý 9 000 let

Kostra ležící mezi artefakty, které byly pohřbeny před zhruba 9 000 lety v Andách, by byla sama o sobě zajímavým archeologickým nálezem. Z Peru známé mumie indiánů a velmi rozvinuté středoamerické civilizace dodnes vzbuzují údiv na jedné straně a zájem na druhé. Jenže jedna věc je najít archeologický artefakt a jiná je jeho interpretace. Nález hrobů v peruánském Wilamaya Patjxa přitom hovoří jasně. Podle kostí je pohřbenou osobou žena, nicméně předměty dokazují, že šlo o lovce. Tedy o lovkyni.

Nejen v Peru, ale třeba i u nás se do hrobů dávaly předměty denní potřeby pohřbeného jedince. Pokud se jednalo o řemeslníka, byly spolu s ním pohřbeny jeho výrobní nástroje, pokud šlo o bojovníka nebo lovce, odešly spolu s ním na věčnost zbraně. „Byla pohřbena s loveckou sadou nástrojů pro lov velké zvěře, která zahrnovala hroty kamenných střel, ostré kamenné odštěpky (pravděpodobně pro porážku), možný kamenný nůž, nástroje na škrábání kůže a červený okr, pravděpodobně pro opalování zvířecích kůží,“ řekl pro server iflscience.com antropolog a vedoucí výzkumu Randy Haas z University of California.

Dalo by se namítnout, že jeden hrob nic neznamená, což by v zásadě byla pravda a podobný argument napadl i tým zkoumající čerstvě nalezené hroby. Dalším krokem proto byla analýza záznamů 429 pohřbených jedinců (tady je vidět, jak důležitá je publikační činnost vědců), během níž se ukázalo, že bylo mezi pohřbenými s loveckými nástroji 30–50 % žen. Což ukazuje, že role žen lovkyň byla mnohem častější, než se předpokládalo.

K základnímu zkreslení došlo díky dělbě práce, která v pozdějších společenstvích skutečně více upozaďovala ženy v rámci lovu a upřednostňovala jejich úlohu v rodinném a společenském životě. Naštěstí vědci se řídí spíše důkazy než vírou, a tak nezbylo než přiznat, že byla situace na přelomu pleistocénu a holocénu prostě jiná. Navíc jsou i důkazy z jiného kontinentu. V Rusku byly nalezeny hroby skytských žen, které server CNN označil podle bájných bojovnic za „Amazonky“. Ashley Strickland v příspěvku píše, že „u dospívající dívky a jedné z mladých žen byly nalezeny železné hroty šípů, železný háček ve tvaru ptáka, koňské postroje, háčky na postroj, železné nože, zvířecí kosti...“ Tento nález byl datován do 4. století před Kristem.

Všechno je jinak

Vraťme se zpět do Jižní Ameriky, kde nálezy vyvolaly vlnu údivu i mezi erudovanými vědci. „Byl jsem docela překvapen. Fungoval jsem podle modelu, a domnívám se, že stejný má většina učenců, že lovci ve společnostech lovců a sběračů mají být muži. Očekával jsem proto, že zjistím, že většina loveckých nástrojů spojených s pohřbem bude z velké části spojena s mužskými jedinci. Ukázalo se, že tomu tak není,“ vysvětlil Haas. Pro milovníky westernů a příběhů z Divokého západu bude tento nový objev, který se týká nejen středoamerických indiánů, ale i hrobů nalezených v Severní Americe, bezesporu překvapením. Ostatně naše povědomí o tom, jak vypadal život na Divokém západě, je zásadním způsobem zkresleno příběhy Karla Maye, který, jak známo, v Americe nikdy nebyl.