Ve šlechtickém sídle byly nalezeny ostatky tří rituálních obětí. Důvod jejich smrti je nepochopitelný

V Jižní Koreji se traduje, že obětováním lidí do základů domů se zajistí stabilita stavby. Dlouho se předpokládalo, že se jedná o pouhou legendu. Ovšem nález tří těl pohřbených v základech palácového komplexu Wolseong ukázal poněkud jiný a mnohem hrůznější fakt.

Pevné základy

Každá ze tří obětí byla položena čelem k obloze a nejevila žádné známky boje. Jejich prokazatelná podvýživa však může svědčit o nižším třídním původu. Obětem bylo zhruba 50 let a umístění v nejspodnější stavební vrstvě je důkazem, že ke smrti došlo v době, kdy byla stavba na počátku, a to v období dynastie Silla ve 4. století našeho letopočtu.

Zuby, které byly spolu s kostmi podrobeny detailnější analýze, nevalný stav obětovaných lidí potvrdily. Zároveň byla vedle jejich lebek nalezena keramika, přičemž podle odborníků větší z misek mohla být v době „pohřbu“ naplněna alkoholem. I když se nabízí domněnka, že se lidské ostatky mohly v místě objevit proto, že výkop se jevil jako ideální místo k pohřbu, list Korean JoongAng Daily ji vyvrací: „Institut kulturního dědictví dospěl k závěru, že důkazy nevykazují žádné známky boje. Objevy zvířecích kostí a předmětů používaných pro rituály ve stejné oblasti pak jasně ukazují, že dvojice zemřela v rámci obětního rituálu.“

Národní výzkumný institut kulturního dědictví v Gyeongju během tiskové konference rovněž potvrdil, že „na základě skutečnosti, že se ostatky nacházejí poblíž hlavního vchodu a spolu s vybranými kostmi zvířat jakoby chrání zeď, můžeme předpokládat, že byli lidé pohřbeni jako součást rituálu pro bezpečnou stavbu architektury.“ Zároveň dodal, že zeď byla stavěna ve čtyřech fázích, ale těla byla pohřbena hned po vyrovnání pozemku a těsně před vztyčením rámů stavby.

Další ostatky čekají na objevení

Wolseong je v anglicky psaných zdrojích nazýván buď Měsíčním zámkem či Palácem půlměsíce. Jedná se o rozsáhlé archeologické naleziště o rozměrech 200 000 metrů čtverečních. Vzhledem k rozsahu objektu se dá tudíž očekávat, že další ostatky mohou archeologové ještě najít. V Jižní Koreji jde nicméně o natolik významné místo, že se dostalo do prestižního seznamu Světového kulturního dědictví UNESCO.