Umřeli největší nosorožci planety hladem, nebo je vybili neandertálci?

Nosorožci na vymření

Jestli se o nosorožcích něco rozhodně nedá říct, tak to, že patří mezi živoucí fosilie. To, co platí třeba o žralocích, latimeriích, jinanu dvoulaločném nebo třeba cykasech, se ani náznakem nedá říct o posledních zástupcích kdysi rozšířené čeledi Rhinocerotidae. Tedy o nosorožcích.

Stačí vzpomenout na urputný zápas o zachování druhu nosorožce severního bílého, který vede spolu se zahraničními partnery zoo ve Dvoře Králové nad Labem. Do projektu se celosvětově dávají desítky milionů dolarů, přestože (nebo možná právě proto) poslední dvě samice už nejsou schopné přirozené reprodukce a poslední samec zemřel. Nyní se naděje vkládá do umělého oplodnění. Po třetihorních savanách ale v minulosti pobíhalo mnohem víc druhů, než nabízejí savany dnešní Afriky či Indie nebo sousedního Nepálu.

Vyhynulá bestie

Vyhynulý nosorožec druhu Elasmotherium sibiricum je dnes v češtině známý buď pod jménem jednorohý, nebo sibiřský. A mezi nosorožcovitými nebyl jedinou „bestií“. Sinotherius („čínská bestie“) byl druh jednorohého nosorožce (někteří nosorožci měli a mají dodnes rohy dva, např. nosorožec dvourohý, Diceros bicornis) z pozdního miocénu a pliocénu. Jde o blízce příbuzného tvora k rodu Elasmotherium, o němž ještě bude řeč za chvíli. Zkameněliny „čínské bestie“ byly nalezeny v západní Číně. Podle názvu vnímavý čtenář odhalí, že další nosorohé monstrum, Iranotherium, pobíhalo během raného pliocénu po Íránu. Někteří odborníci dávají přednost tomu, aby rody Sinotherium a Iranotherium byly zahrnuty do rodu Elasmotherium, ovšem tuto při zatím nechme bez komentáře. Nechme fylogenetiky a paleozoology, ať nás časem seznámí s finálním verdiktem.

Nosorožec jednorohý

Elasmotherium sibiricum je ikonický nosorožec s obrovským rohem, jak ho známe například z kreseb Zdeňka Buriana, vyhynul před 200 000 lety. Některé literární údaje píší dokonce o jeho vymizení před 350 000 lety. Tak to alespoň platilo ještě donedávna, až do prozkoumání kosterních pozůstatků z 23 jedinců druhu E. sibiricum. Tento obr dosahující váhy až 7 tun měřil v kohoutku až 2,7 m a délka rohu byla ke dvěma metrům. S pětimetrovou délkou těla patřil k nepřehlédnutelným obyvatelům travnatých plání. Zmínka o trávě není náhodná, šlo totiž o vegetariána, který pobíhal po velké části Evropy a Asie a spásal rostlinstvo nízko u země. Kdyby toto stvoření přežilo do dnešních dnů, měl by jediný jeho roh neuvěřitelnou cenu. Čínská medicína by mu bezesporu přisuzovala čarovnou moc (podobně jako je tomu u recentních druhů), byť ve skutečnosti je jedná o keratin, tedy stejný materiál, jako jsou lidské vlasy či nehty. Ovšem nehty si bohatí Číňané do svých lektvarů strouhat nechtějí.

Hlad, nebo lov

Odborný článek publikovaný v American Journal of Apllied Science naznačuje, že odchod nosorožce jednorohého z evoluční scény proběhl poměrně nedávno, dokonce tak nedávno, že se mohl potkat z naším neandertálským předkem. Není dokonce vyloučeno, že mohl lov uspíšit jeho vyhynutí. Faktem zůstává, že Homo neandertalis odešel zhruba ve stejné době jako nosorožec, jemuž se podle latinského druhového jména přezdívá „sibiřský“. Zachovaly se dokonce jeho jeskynní kresby, jako ta ve francouzské jeskyni Rouffignac. V době jeho vymizení, k němuž došlo nejspíše před 39 000 lety, docházelo vlivem změn klimatu k rozsáhlé změně struktury rostlinných společenstev a E. sibiricum na to mohl doplatit smrtelnou hladovkou. Jako vegetarián a „vybíravý“ potravní specialista najednou měl nouzi o potravu, na kterou byl zvyklý. A pokud se k tomu přidá i predační tlak neandertálců, byla otázka jeho existence definitivně vyřešena.

Některé teorie dokonce připouštějí možnost, že bájný nosorohý tvor se mohl udržet v lidské kmenové paměti, jen z jeho nízkého těla se stalo tělo elegantně koňské a z reálného jednorohého nosorožce se stal mytický jednorožec. Ale to už je zcela jiný příběh. Text: Topi Pigula