13. října 2024 10:13

Tank Tiger byl přelomovým válečným strojem. Stal se ale obětí Hitlerovy megalomanie

Historie německých tanků - Tiger

Předzvěst modernizace tanků vzešla ze zákazu, který plynul z Versailleské smlouvy po první světové válce. Ta ukládala poraženému Německu zákaz výroby a používání mnoha typů zbraní, a to včetně tanků. Německo se však o výrobu výzbroje stejně snažilo a tajně vyvíjelo nové prototypy pod pracovními názvy Leichttraktor, Grosstraktor či Neubaufahrzeug. Jakmile se moci chopil Adolf Hitler, přestali Němci předstírat a rovnou se vrhli na výrobu.

Zlom přišel, když se německým inženýrům dostal roku 1941 do rukou ukořistěný tank T-34. Jeho efektivita Němce zděsila, a tak se němečtí průmyslníci vrhli na konstrukci impozantního, těžkého a mohutného stroje. Panzerkampfwagen VI Tiger, první bojové vozidlo svého druhu, jehož konstrukce vycházela z reálných bojových zkušeností. Jak uvidíte v pořadu Historie německých tanků na Prima ZOOM, před ostatními tanky byl napřed, lehce děsivé ovšem nebyly jen jeho velikost a hmotnost, ale také jeho nároky na výrobu

Čtěte také: Záběry masivní exploze. Ukrajinci rozmlátili „neporazitelný“ ruský tank za miliony dolarů

Tři tanky v bahně

Vyznačoval se mohutným pancéřováním a ničivou palebnou silou. Horní pancíř měl tloušťku 100 mm, čelní strana věže 120 mm. K otáčení věže sloužil hydraulický mechanismus, jenž měl v případě poruchy nahradit ruční mechanismus. Stroj poháněl motor Maybach HL230 s výkonem 694 koní. Původně měl disponovat kanónem 75 mm L/70 KwK 42. Avšak Hitler, jemuž nebylo nic dost velké, prosadil větší kanón 8,8cm L/56 KwK 36. Třebaže byl větší, měly jeho střely paradoxně menší průraznost. Jak se ukázalo, průraznost střel Tigeru byla jeho nejmenším problémem.

Poprvé byl Tiger nasazen v září 1942 na východní frontě v Leningradské oblasti. Tři nasazené kusy ukázaly, jaké problémy s sebou tanky nesly. Hydraulice chyběla přesnost, střelec kanónu navíc operoval ve značně stísněném prostoru. Radista-střelec, který ovládal kulomet pomocí pistolové rukojeti, pociťoval značné nepohodlí kvůli opěrce hlavy. Pancéřování nemělo jedinou šikmou plochu, takže každá strana musela mít vlastní plát. Šikmý plát by pokryl dvě strany najednou a ušetřilo by se na hmotnosti. Ta působila potíže, protože v bahně tanky Tiger zapadaly. Ze tří nasazených tanků Tiger se z bahna podařilo zachránit jeden. Ke cti jim slouží, že všechny tři odolaly protitankovým střelám.

Evoluční výhoda

Počátkem roku 1943 se stroje zapojily do bojů v Tunisku, a to s poměrně příznivými výsledky. Přesto narážely na závady převodovky, řízení i problémy s pojezdovými koly. „Počet mechanických závad byl děsivý, kvůli nutným opravám mu uniklo mnoho cílů. Nedokázal držet krok, byl velmi silný, ale také velmi složitý a velmi drahý,“ shrnuje nedostatky tanku Tiger historik Chris Copson.

Na bojištích se navíc začala objevovat konkurence, americké tanky M4 Sherman. Na tanky Tiger tak úplně nestačily, měly ale výhodu v početní převaze. Jak západ, tak východ začaly vyrábět ve velkém střední tanky, čímž měly oproti německým silám jednu výhodu – nebyl pro ně takový problém nahradit ztracené středně těžké tanky, jako u těžkých a výrobně náročných Tigerů. To se projevilo také v bitvě u Kurska. Nasazení Tigerů v boji se postupně snižovalo, až s kapitulací Německa v roce 1945 ustalo úplně.

Zdroje: D-Day Overlord/Tank Encyclopedia

Filip Šula

Redaktor FTV Prima, Prima ZOOM

Všechny články autora

Populární filmy na Prima Zoom