78 mrtvých ze sestřeleného letadla dodnes nemá rozřešení. Proč Ukrajinci odmítají vinu?

Stejně jako v případě jiných leteckých nehod ani zkáze letu 1812 letecké společnosti Siberia Airlines nepředcházelo nic neobvyklého. Přesto byl do té doby klidný a po všech směrech rutinní let ukončen s největší pravděpodobností zásahem protiletadlové rakety S-200 vypálené ukrajinským námořnictvem během probíhajícího cvičení u ruské základny na poloostrově Krym. Stalo se tak 4. října 2001, méně než měsíc po incidentu z 11. září téhož roku ve Spojených státech. I proto první informace operovaly s možností, že za pádem letadla a úmrtím všech 78 pasažérů a členů posádky stojí čečenští teroristé. Další šetření ale naznačilo, že na vině je ukrajinská armáda, i když to její velení odmítlo hned na začátku vyšetřování a dodnes si za svým stanoviskem stojí.

Let 1812 měl přepravit 66 cestujících převážně izraelského původu na pravidelné lince spojující Tel Aviv a Novosibirsk. Obsluhován byl letounem sovětské výroby Tu-154 s dvanáctičlennou posádkou a krátce po startu začal nerušeně stoupat do letové hladiny FL360, tedy přibližně do výšky 11 kilometrů. Ovšem ve chvíli, kdy se letadlo pohybovalo nad Černým mořem a směřovalo k Soči, řídící letového provozu náhle ztratil se strojem kontakt. Krátce poté nahlásilo arménské letadlo pohybující se v sousedním letovém koridoru, že zaznamenalo výbuch ruského letadla před tím, než ve 13:45 moskevského času dopadly roztříštěné části na hladinu moře.

Jednoznačný výsledek vyšetřování

Svědectví arménského pilota a bezprostředně zahájené vyšetřování posílilo argumentaci, že za pádem letadla stojí výbuch zmiňované rakety S-200, což ihned po tragédii mluvčí ukrajinské Černomořské flotily přiznal. Ministerstvo obrany ale jeho slova obratem popřelo, byť už v tu chvíli stálo proti svědectví Spojených států. Názor velení ukrajinské armády změnilo až prohlášení ruské vyšetřovací komise, která mezi troskami letadla našla zbytky rakety S-200. Nejpravděpodobnější scénář celého incidentu tak zní, že raketa S-200 nezasáhla svůj cvičný terč, který byl zničen raketou S-300 vypálenou ve stejný okamžik, a namísto sebezničení zacílila let 1812 přibližně o 240 kilometrů dále. Raketa samotná letící letadlo nezasáhla – vybouchnout měla 14 metrů nad letadlem s tím, že pád způsobily až kovové šrapnely rozmetané do bezprostředního okolí.

I z toho důvodu mohla být zaznamenána část poslední konverzace v kabině, kdy se kapitán ptal prvního důstojníka, do jaké části byli zasaženi. Mluvčí ruské severokavkazské letecké kontroly Vladimir Žukov vyšetřovatelům potvrdil, že se posádka ještě během pádu letounu snažila spojit s leteckými dispečery, ti už ale rozuměli jen útržky. Poslední kontakt s letadlem zaznamenalo řízení letového provozu přibližně 30 sekund po výbuchu, a to z odpovídače automaticky poskytujícího informace o letadle, jeho poloze, rychlosti a výšce. Palubní zapisovače – též černé skříňky – však s největší pravděpodobnosti nebude možné najít, protože v místě, kam trosky letadla dopadly, sahá dno až do hloubky jednoho kilometru. I z toho důvodu byli záchranáři schopní vyzvednout pouze 16 těl a jen část letadla, která plavala na hladině.

On 4 October 2001, Siberia Airlines Flight 1812 (RA-85693) Tupolev Tu-154M was accidentally shot down by the Ukraine Air Force over the Black Sea during military practice. The missile didn't lock on the actual target and instead locked on the passenger plane. Killing all 78. pic.twitter.com/F3VHz8U7ve

— Air Disasters (@AirCrashMayday) July 7, 2018

Ukrajina odmítá převzít zodpovědnost

Ukrajinská armáda ale do dnešního dne nepřevzala za incident plnou odpovědnost, i když Ukrajina vyplatila pozůstalým finanční kompenzaci ve výši 200 000 dolarů za každou z obětí. V kompenzační dohodě je nicméně uvedeno, že Ukrajina není legálně zodpovědná za pád letadla a odmítá jakákoliv nařčení. Někteří z pozůstalých proto nechtěli kompenzace přijmout a namísto toho v soudním sporu zažalovali stát Ukrajina u soudu v Kyjevě. Ukrajinský ministr obrany v tomto případě vypověděl, že raketa nemohla zsáhnout letadlo, a to na základě forenzního vyšetřování, radarových informací a technických možností rakety, proti čemuž vystoupil právník pozůstalých, který za akt přiznání označil právě ono podepsání dohody o kompenzacích.

Kyjevský soud dal následně za pravdu ministerstvu obrany a pozůstalí neuspěli ani s odvoláním. Neuspěla pak ani společnost Siberian Airlines, která žádala po státu náhradu škody za ztracené letadlo ve výši 15,3 milionů dolarů, přičemž další soud přetnuly občanské protesty v rámci Euromajdanu a proces prozatím nebyl obnoven.