78 mrtvých ze sestřeleného letadla dodnes nemá rozřešení. Proč Ukrajinci odmítají vinu?

Stejně jako v případě jiných leteckých nehod ani zkáze letu 1812 letecké společnosti Siberia Airlines nepředcházelo nic neobvyklého. Přesto byl do té doby klidný a po všech směrech rutinní let ukončen s největší pravděpodobností zásahem protiletadlové rakety S-200 vypálené ukrajinským námořnictvem během probíhajícího cvičení u ruské základny na poloostrově Krym. Stalo se tak 4. října 2001, méně než měsíc po incidentu z 11. září téhož roku ve Spojených státech. I proto první informace operovaly s možností, že za pádem letadla a úmrtím všech 78 pasažérů a členů posádky stojí čečenští teroristé. Další šetření ale naznačilo, že na vině je ukrajinská armáda, i když to její velení odmítlo hned na začátku vyšetřování a dodnes si za svým stanoviskem stojí.

Let 1812 měl přepravit 66 cestujících převážně izraelského původu na pravidelné lince spojující Tel Aviv a Novosibirsk. Obsluhován byl letounem sovětské výroby Tu-154 s dvanáctičlennou posádkou a krátce po startu začal nerušeně stoupat do letové hladiny FL360, tedy přibližně do výšky 11 kilometrů. Ovšem ve chvíli, kdy se letadlo pohybovalo nad Černým mořem a směřovalo k Soči, řídící letového provozu náhle ztratil se strojem kontakt. Krátce poté nahlásilo arménské letadlo pohybující se v sousedním letovém koridoru, že zaznamenalo výbuch ruského letadla před tím, než ve 13:45 moskevského času dopadly roztříštěné části na hladinu moře.

Jednoznačný výsledek vyšetřování

Svědectví arménského pilota a bezprostředně zahájené vyšetřování posílilo argumentaci, že za pádem letadla stojí výbuch zmiňované rakety S-200, což ihned po tragédii mluvčí ukrajinské Černomořské flotily přiznal. Ministerstvo obrany ale jeho slova obratem popřelo, byť už v tu chvíli stálo proti svědectví Spojených států. Názor velení ukrajinské armády změnilo až prohlášení ruské vyšetřovací komise, která mezi troskami letadla našla zbytky rakety S-200. Nejpravděpodobnější scénář celého incidentu tak zní, že raketa S-200 nezasáhla svůj cvičný terč, který byl zničen raketou S-300 vypálenou ve stejný okamžik, a namísto sebezničení zacílila let 1812 přibližně o 240 kilometrů dále. Raketa samotná letící letadlo nezasáhla – vybouchnout měla 14 metrů nad letadlem s tím, že pád způsobily až kovové šrapnely rozmetané do bezprostředního okolí.

I z toho důvodu mohla být zaznamenána část poslední konverzace v kabině, kdy se kapitán ptal prvního důstojníka, do jaké části byli zasaženi. Mluvčí ruské severokavkazské letecké kontroly Vladimir Žukov vyšetřovatelům potvrdil, že se posádka ještě během pádu letounu snažila spojit s leteckými dispečery, ti už ale rozuměli jen útržky. Poslední kontakt s letadlem zaznamenalo řízení letového provozu přibližně 30 sekund po výbuchu, a to z odpovídače automaticky poskytujícího informace o letadle, jeho poloze, rychlosti a výšce. Palubní zapisovače – též černé skříňky – však s největší pravděpodobnosti nebude možné najít, protože v místě, kam trosky letadla dopadly, sahá dno až do hloubky jednoho kilometru. I z toho důvodu byli záchranáři schopní vyzvednout pouze 16 těl a jen část letadla, která plavala na hladině.

Ukrajina odmítá převzít zodpovědnost

Ukrajinská armáda ale do dnešního dne nepřevzala za incident plnou odpovědnost, i když Ukrajina vyplatila pozůstalým finanční kompenzaci ve výši 200 000 dolarů za každou z obětí. V kompenzační dohodě je nicméně uvedeno, že Ukrajina není legálně zodpovědná za pád letadla a odmítá jakákoliv nařčení. Někteří z pozůstalých proto nechtěli kompenzace přijmout a namísto toho v soudním sporu zažalovali stát Ukrajina u soudu v Kyjevě. Ukrajinský ministr obrany v tomto případě vypověděl, že raketa nemohla zsáhnout letadlo, a to na základě forenzního vyšetřování, radarových informací a technických možností rakety, proti čemuž vystoupil právník pozůstalých, který za akt přiznání označil právě ono podepsání dohody o kompenzacích.

Kyjevský soud dal následně za pravdu ministerstvu obrany a pozůstalí neuspěli ani s odvoláním. Neuspěla pak ani společnost Siberian Airlines, která žádala po státu náhradu škody za ztracené letadlo ve výši 15,3 milionů dolarů, přičemž další soud přetnuly občanské protesty v rámci Euromajdanu a proces prozatím nebyl obnoven.