8. února 2022 13:29

Pravost staročeských rukopisů je záhadou už 200 let. StB s bádáním manipulovala

Pravost legendárních rukopisů Královédvorského a Zelenohorského (RKZ) zkoumal v 60. letech spisovatel Miroslav Ivanov, který je v knize Tajemství RKZ označil za podvrh. Do zkoumání však zasáhla Státní bezpečnost.

Jen málokterá kauza rozděluje českou odbornou literární veřejnost víc, než otázka pravosti dvou textů objevených na počátku 19. století v období romantického zájmu o historii.

Rukopis Královédvorský a husitské šípy

První z nich nalezl tehdy 26letý právník a velký milovník staročeské literatury Václav Hanka, žák slavisty Josefa Dobrovského. Rukopis Královédvorský byl nalezen na den svaté Ludmily 16. září 1817. Šlo o několik starých pergamenů velikosti lidské dlaně poházených spolu s různými starými knihami, a dokonce husitskými šípy ve věži královédvorského kostela sv. Jana Křtitele.

Jazykem rukopisu byla stará čeština, ale text byl neúplný. Jedním z důvodů byla skutečnost, že ještě počátkem 19. století byly odřezky starých, zdánlivě bezcenných pergamenů používány k opravám jiných vzácných knižních vazeb. „Královédvorští kostelníci vyprávěli o tom, že oním rukopisem, který měl původně tři svazky, což naznačuje i jeho obsah s číslovanými kapitolami, ucpávali měchy u varhan,“ popsal v dokumentu Utajené příběhy českých dějin dobovou praxi teolog a literární badatel Robert Jan Hřebíček. Hanka také zjistil, že kousky rukopisu sloužily i k výrobě husitských střel dochovaných v kostele.

Rukopis obsahuje šest velkých epických zpěvů, které zobrazují boje s nepřáteli pronikajícími do českých zemí a oslavují hrdiny těchto bojů. Překlady rukopisu vyšly v nejméně dvaceti jazycích včetně angličtiny, italštiny a ruštiny a Goethe některé části Královédvorského rukopisu přebásnil do němčiny.

Rukopis Zelenohorský přišel poštou

V listopadu 1818 obdržel nejvyšší purkrabí hrabě František Antonín Kolovrat zvláštní poštovní zásilku od neznámého odesílatele, která obsahovala dar pro tehdy vznikající Národní muzeum. Zásilka reagovala na výzvu v novinách, aby vlastenci poskytovali novému muzeu dary, a obsahovala dva pergamenové dvojlisty se středověkým českým textem. Později se zjistilo, že je objevil úředník Josef Kovář ve skladišti zámku Zelená Hora u Nepomuku a odeslal svůj nález do Prahy. Obával se totiž, že by listiny majitel zámku, kterým byl odpůrce českého obrození hrabě Hieronymus Colloredo-Mansfeld, zničil.

Rukopis je znám také jako Libušin soud a má představovat zbytek jakéhosi dlouhého eposu o kněžně Libuši a o tom, jakým způsobem byl na knížecí stolec povolán Přemysl. Přečíst rukopis se podařilo Václavu Hankovi a Josefu Jungmannovi, kteří nad ním strávili tři dny, než se jim podařilo složit stránky do správného pořadí. V tehdejší literární a vědecké autoritě Josefovi Dobrovském to vzbudilo podezření, že by snad mohli být jeho autory.

Podle restaurátora papírů a starých tisků Karla Křenka jsou iniciály a kapitálky zachovány ve velmi dobrém stavu podobně jako samotné písmo, které „má na rozdíl od rukopisu Královédvorského jinou podstatu, je v něm velký obsah mědi, a proto se dnes jeví jako zelené“. Inkoust s příměsí mědi byl zjištěn i u dalších památek, například v Roudnickém nekrologiu z let 1457–64 nebo Rajhradském martyrologiu, které do Čech přivezl pražský biskup svatý Vojtěch v 11. století.

Do sporu zasáhl i Karel Marx

První chemické testy provedli už v roce 1835 na rukopise Zelenohorském František Palacký a Pavel Jozef Šafařík, kteří potvrdili jejich pravost. Jako další rukopis Zelenohorský zkoumal přírodovědec a mikroskopista Augustin Korda, který rovněž potvrdil jeho pravost.

Rukopisy se staly zdrojem inspirace pro mnohé umělce a výročí jejich objevu se slavilo v mnoha českých městech. Vyvolávaly ale také nevoli – především u rakouských úřadů a německých myslitelů, jakým byl i Karel Marx. Václav Hanka dokonce obhajoval v roce 1858 pravost rukopisů u soudu, který nedokázal padělatelství prokázat.

Průzkum pod hlavičkou Státní bezpečnosti

Koncem 60. let inicioval nové chemické zkoušky spisovatel literatury faktu Miroslav Ivanov, jejichž výsledek shrnul v knize Tajemství RKZ. V případě Královédvorského rukopisu Ivanov tvrdil, že k jeho výrobě byly použity pozůstatky staršího pergamenu, který se na místě rovněž nalezl.

Podle dokumentu Utajené příběhy českých dějin, který Prima ZOOM vysílá vždy v úterý večer, ale nad sestavou a tím i závěry Ivanovova týmu panují značné pochybnosti – jeho členy byli dva důstojníci Státní bezpečnosti a sám Ivanov byl evidován jako informátor StB. Ivanov později přiznal značné zapojení vlastní fantazie a v oponentuře se k výsledkům průzkumu vymezil i Kriminalistický ústav, kde se zkoušky prováděly.

V roce 1991 komise Národního muzea testy přezkoumala a také je prohlásila za neprůkazné. Současně ale nedoporučila veřejnou diskusi, aby neposílila argumenty zastánců pravosti rukopisů. V roce 2017 došlo opět v Národním muzeu k dalšímu průzkumu, který měl stanovit optimální podmínky pro uložení rukopisů. Ten sice na otázku pravosti neodpověděl, nepřímou odpověď ale poskytl: falzifikace rukopisů se neprokázala. Dvě století trvající spor mezi zastánci pravosti rukopisů a jejich odpůrci tak zůstává nerozřešen.

ZDROJ: Wikipedie

Miroslav Honsů

Miroslav Honsů

redaktor FTV Prima

Všechny články autora
Newsletter

Odesláním formuláře souhlasíte s podmínkami zpracování osobních údajů

Populární filmy na Prima Zoom