Manželská hádka skončila rozřezáním těla ve vaně. U soudu pomohla česká televize

Josef Zetek v mládí havaroval na motocyklu a po těžkém úrazu kotníku měl sníženou pohyblivost nohy. Jeho žena, o dva roky starší Ludmila rozená Vávrová, měla po obrně prodělané v dětství sníženou obratnost pravé ruky a stabilitu chůze pravé nohy. Vzali se v roce 1982, o 7 let později získali státní byt a mohli se tak (k Josefově znatelné úlevě) odstěhovat od Ludmiliny matky a sestry.

Čtěte také: Bestiální vražda 13letého školáka? Případ ustupuje stávce, ta ochromuje českou justici

Stopy vedou k oznamovateli

Policie mohla na čas uvěřit, že Zetek o své ženě skutečně nic neví, nakonec se ale do věci vložil někdo, proti jehož zarputilosti neměl nejmenší šanci – Zetkova tchyně. Ta ani na chvilku nezapochybovala, že to byl její zeť, pro něhož neměla vlídného slova, kdo stojí za zmizením její dcery. Podle jejího mínění se o nic nezajímal, nemocné manželce s ničím nepomáhal a choval se jako ňouma. Ludmila byla impulzivní povahy, takže jejich manželství začalo skřípat.

Nejprve zkoušela na flegmatického manžela udeřit po svém, v domácím prostředí, to ale nikam nevedlo. Zetek trval na tom, co vypověděl na policii, a dál neřekl ani slovo. Paní Vávrovou to jen utvrdilo v jejím přesvědčení, a naléhala na policii, aby se zaměřila tímto směrem. Takové tvrzení kriminalisté nemohli ignorovat, a tak je operativní šetření v místě bydliště brzy přivedlo na závažnou stopu.

Manželský teror

Soužití manželů Zetkových mělo k harmonii daleko. O všem, co se jejich domácnosti týkalo, rozhodovaly tchyně, manželka a švagrová, mužův názor nikoho z nich nezajímal. Navíc na něj měly pomyslnou páku – rodina Ludmily obdařila manžele věnem 40 000 korun, o dobrých 35 000 více než Zetkův otec – a ženy se to nijak zvlášť nestyděly Zetkovi opakovaně připomínat. Sousedé slyšeli často z jejich bytu hádky, byl to ale Ludmilin hlas, který byl slyšet nejvíce. Podle výpovědi sousedky, která se s Ludmilou přátelila, sice přiznávala manželovi, že jí pomáhá se synem, nicméně hlavou rodiny je ona, a ona by si za něj snadno mohla najít náhradu.

Další zajímavé informace přinesl jiný soused, který Zetka v pátek viděl, jak do kufru auta nakládá dva jutové pytle. Soused jeho otce na Vsetínsku jej zase viděl, jak na otcově poli kope jámu. Nakonec si Zetka zavolali k výslechu. Zetek neuměl lhát ani se vytáčet, a tak se k vraždě ženy poměrně brzy přiznal.

Mělký hrob

Ve čtvrtek 21. září 1989 navštívili manželé Zetkovi Ludmilinu matku. Byla to celkem běžná návštěva, po níž se vrátili domů, Zetek vykoupal a uložil malého Martina a poté se se ženou díval v televizi na seriál Velké sedlo. Ludmila podotkla, že by se jí seriál lépe sledoval na barevné televizi, na což Josef opáčil, že černobílá stačí. Na to Ludmila řekla, že to teda nestačí, na což Josef kontroval prostým konstatováním, že na barevnou televizi nejsou peníze. To rozproudilo obvyklou litanii, zahrnující fakt, že Zetkova rodina poskytla manželům o dost méně peněz než rodina Vávrova, že bez její matky a sestry by nebyl žádný byt, a vůbec, nejlepší by bylo, kdyby se zvedl, spakoval a vypadl.

Josef Zetek se zvedl z gauče s prohlášením, že tohle nemá zapotřebí, a zamířil do kuchyně. Když se vracel, vrazil dveřmi do Ludmily, která stála za nimi a ztratila rovnováhu, upadla a znatelně přiostřila proud nadávek. V do té doby poddajném a flegmatickém Josefu Zetkovi se náhle něco zlomilo. Klekl si k láteřící manželce a zakryl jí ústa a nos. Takto ji držel, dokud se „nezklidnila“. Uvolnil sevření a vyzval ji, aby vstala. Když nereagovala, předpokládal, že omdlela, pod hlavu ji vložil polštář a na čelo položil mokrou utěrku. Po chvíli mu ale došlo, že situace je mnohem horší. Popadl jej strach z ostudy. Vzal bezvládné manželčino tělo, odnesl jej do koupelny a položil do vany. Jako syn sedláka měl velké zkušenosti s porážkou a následným zpracováním velkých zvířat, a tak začal manželku rozřezávat a části těla dávat do dvou igelitových pytlů, které dával do pytlů jutových. Trup s hlavou byl moc dlouhý, hlava podle jeho slov „čuhala“ ven, tak ji oddělil také.

Mohlo by vás zajímat: Hrůzná vražda mexického starosty: Useknutou hlavu našli v autě. V úřadě byl sotva pár dní

Ráno Martinovi oznámil, že maminka šla do práce, ale teď spolu pojedou na víkend za dědečkem. Nanosil pytle do auta a vyjel na statek ve Valašské Senici. Večer na poli vykopal jámu a oba pytle do ní uložil. Jámu zakopal a druhý den po poli rozházel hnůj. Manželčiny šaty i doklady spálil, zbytek věcí, včetně nože, jímž ji porcoval, rozházel cestou. Když se vrátil, předstíral před synem údiv z manželčiny nepřítomnosti, zavolal do práce a jako řádný občan šel Ludmilino zmizení hned v pondělí nahlásit.

Pomohlo televizní studio

„Kdyby se na to nepřišlo, je to stejně trest nadosmrti, že bych na to musel pořád myslet. To si nepřejte ten pach při tom řezání, já bych to nikomu nepřál. Dva dny jsem nemohl jíst, jak jsem měl žaludek stažený. Strach jsem neměl, říkal jsem si, že bude klid. Ale ty vzpomínky mi vadily a taky to, že nemám manželku. Ať byla, jaká byla, ale byla a byla to manželka,“ zhodnotil Josef Zetek svůj čin, jak se můžete dočíst v knize Bratrstvo tajných hrobů.

Prohlídka předpokládaného místa nálezu těla i místa činu potvrdily, že Zetek mluvil pravdu. Zbývala rekonstrukce činu, ta ale narazila na nečekanou překážku. Paneláková koupelna byla zkrátka příliš malá na to, aby se do ní vešli obviněný, vyšetřovatel, obhájce, prokurátor, soudní lékař, technik s kamerou a případně ještě osvětlovač. Naštěstí kriminalistům vyšla vstříc ostravská televize. Její pracovníci postavili ve studiu přesnou kopii dvou stěn koupelny jejich bytu. Rekonstrukce přesně odpovídala Zetkově výpovědi, stejně jako ostatní aspekty vyšetřování.

Hranice ovládání

Podle znalců z oboru psychologie a psychiatrie byla Zetkovým určujícím rysem sebekontrola, což mělo značný vliv na jeho životní volby. Výběr manželky bylo čistě racionální rozhodnutí, nevěřil si totiž na fyzicky zdravou ženu a podobně tělesně postižená partnerka pro něj představovala minimální výzvu. Protože měl jejich vztah spíše rozumové než citové jádro, začalo manželství skřípat. Coby středoškolačka jej Ludmila Zetková navíc intelektuálně převyšovala a rychle si vydobyla dominantní postavení, provázené vyhraněnými vlastnickými sklony.

Zmíněná sebekontrola byla navíc rozhodujícím aspektem v době vraždy. Manželčino chování považoval za křivdu, řešil ji však polykáním urážek a potlačováním afektů, které ale nedokázal strávit. Místo toho se v něm příkoří hromadila, dokud vše nevykulminovalo během poslední hádky. I snaha zahladit stopy odpovídala tendenci jeho osobnosti neboli nepropadnout citu a zachovat se „prakticky.“ Josef Zetek byl 22. prosince 1989 Krajským soudem v Ostravě odsouzen na 12 let odnětí svobody.

Zdroje: Luboš Valerián, Viktorín Šulc: Bratrstvo tajných hrobů, Nakladatelství Epocha 2020 / Aha!

Video, které by vám nemělo uniknout: Stále chce ubližovat. Sadistická vražedkyně Sudků detailně popsala, jak se zvrácenou touhou bojuje